Akihabara.cz


Zobrazit příspěvky

Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.

Příspěvky - matenrou

Stran: [1] 2 3 ... 5
1
Počítače / Život bez internetu?!
« kdy: 18. Únor 2017 - 17:37:39 »
Tenhle týden u nás v ČR oslavil internet 25 let od spuštění a otázka se sama nabízí. Dokázali byste si představit svůj život bez internetu?

Já osobně momentálně ne a to nejen kvůli zábavě ale i dalším důležitějším věcem.  :)

2
Všeobecná diskuze o Japonsku / Re:Vývoz a dovoz ohľadom Japonska
« kdy: 16. Únor 2017 - 15:56:05 »
Tohle je z roku 2014
http://atlas.media.mit.edu/en/profile/country/jpn/
a tady máš přehled importu za rok 2016
http://www.tradingeconomics.com/japan/imports
Ale bohužel ty všeobecné přehledy se hledají docela těžko.

3
Všeobecná diskuze o Japonsku / Re:Práce v Japonsku
« kdy: 08. Únor 2017 - 20:57:23 »
Jedna otázka je, jestli to člověk opravdu chce, najde si všechny informace, porovná si pro a proti, dokáže si představit, že tam opravdu bude žít, přizpůsobí se. Prostě ví, do čeho jde a ví, že je to jeho sen a jde si za ním cestou slušného člověka.
Ale druhá otázka, na kterou možná nejdřív nemyslí, je to, že tam nejede na pár týdnů nebo měsíců ale na mnohem delší dobu a že to znamená, že opustí svůj dosavadní život, že se mu může stát, že dřív nebo později zpřetrhá vztahy s někým, koho má v Čechách a i to stojí za uvážení.     

4
Všeobecná diskuze o Japonsku / Re:Práce v Japonsku
« kdy: 08. Únor 2017 - 14:07:08 »
Předstírat jak moc jsi v pohodě a přitom skoro brečet není dobrá role, ale být v situaci, kdy vůbec nevíš, jak na tom jsi nebo kde děláš chybu, je ještě horší. Protože člověk neví, co má změnit a jak se ke všemu postavit. V tomhle mám ráda tu naší českou upřímnost.  :D

5
Všeobecná diskuze o Japonsku / Re:Práce v Japonsku
« kdy: 08. Únor 2017 - 12:50:38 »
Nechci to nějak zlehčovat nebo přeskočit z tématu někam jinam. Ale z mého pohledu je tak trochu jedno, jestli člověk pracuje tady, v Japonsku nebo kdekoliv jinde. Vždycky jde hlavně o lidi. Prostě záleží na kolektivu a vedení, přece jen je to vše o vztazích a o rolích ve společnosti a jak se k tomu člověk postaví a zvolí správný přístup. Hlavní je, si hned na začátku nic nemalovat v růžových barvách a stanovit si své hranice a možná si držet nějakou dobu lehce neutrální pohled. Nehrnout se do všeho po hlavě, ale i ne všechno negovat, prostě zprvu sledovat, jak to tam chodí a pak se víc zapojovat a přizpůsobovat se. Jo a nečekat, že i když je to vaše vysněné místo, tak že to bude super, jak říkám, záleží i na tom koho vedle sebe máte a je jedno, zda jsou to Japonci, Češi nebo Rusáci, je rozhodující, jací jsou to lidé. Můžete se totiž snažit pomalu nad rámec svých možností, ale když se změní postoje vedení, tak vám bohužel nic jiného nezbyde než odejít.
Jistě v cizině jsou pak otázky co dál složitější, ale i tady to není jednoduché. Prostě život je boj.  :) 
       

6
Se sedmým dílem bych se chtěla opět vrátit k melodiím strun a to díky houslím erhu a haegeum.
Oba nástroje vlastně svým způsobem patří ke skupině asijských houslí huqin. Je to docela početná skupina smyčcových nástrojů s různým počtem strun (nejčastěji 2). Za jejich rozšíření stojí pravděpodobně etnikum Hu, které bylo i na území dnešní Číny, proto název huqin, hu od lidí Hu a qin slovo pro nástroj. Měli své housle xiqin, který asi vytvořil národ Kumo Xi. Někteří tvrdí, že se xiqin stal inspirací i pro mongolský morrin khuur, ale jsou verze, které to vyvrací a dokonce říkají pravý opak a vlastně celá otázka toho, kdo vytvořil prvotní asijské housle, je skoro detektivní román a na pachateli se teoretici nedokáží shodnout už celé roky. Ať tak nebo tak, původní xiqin se stal základem pro mnoho nástrojů.

Erhu 
První xiqin se do Číny dostaly za vlády Dynastie Tang (618-907 n. l.), později za Dynastií Yuan (13.-14. století) a Ming (1368-1644) si ho Číňané upravili a pojmenovali erhu. Er znamená dvě a je počtem strun, hu značí původ od lidí Hu. Za Dynastie Ming se začaly žíně smyčce protahovat mezi strunami. Za Dynastie Qin (1644-1911) už bylo erhu trvalou součástí čínské opery.
Velikost je kolem 80 cm a stejně dlouhý je i smyčec. Erhu se skládá z osmistranného těla (qin tong) vyrobeného ze dřeva křídloku. Tělo je potažené membránou (qin pí nebo she pí) z kůže krajty. Na tělu je krk (qin gan) z bambusu, na jeho vršku pak dřevěná hlava (qin tou), často krytá kostí, dnes i plastem. Hlava mívá občas podobu dračí hlavy. V hlavě jsou dva dřevěné ladící kolíky (qin zhou). Erhu má vnější strunu (nei xian, laděnou do D) a vnitřní (wai xian, laděnou do A), ke krku jsou upoutány pohyblivou strunou (qian jin). Struny jsou z hedvábí nebo kovové a na těle jsou podepřeny malým dřevěným můstkem (qin ma). Bambusový smyčec (gong) má část (gong gan), která se dá odepnout, protože koňské žíně (gong mao) se protahují mezi strunami. Takže na vnější strunu se vlastně hraje zevnitř a na vnitřní zvenčí.
Používá se notový systém jianpu stvořený v 19. století a užívá se celá řada technik hraní jako liangong (legato), dougong (tremolo), rou xian (vibrato) a další.
Erhu jsou velmi populární nástroj i dnes a je velká řada hlavně tradičních hráčů například Liu Wenjin, kterému se říká otec moderních kompozic pro erhu. To patří do hlavní pětky čínských nástrojů. Uslyšíte ho na hodně velkém množství soundtraccích nejen čínské produkce, zazní například ve filmech s herci Jackie Chan a Jet Li, Kung Fu Panda nebo Neprůstřelný mnich. Jejich tradičnější podání je u skupin z Číny, Tchaj-wanu i Hongkongu Wu Xi, White Jade, Silk String Quartet, A Moving Sound, Shanghai Chinese Orchestra, 12 Girls Band, ViVA Girls nebo Phoenix Band. V Crystal Band používají jeho plastovou podobu. Samo sebou jsou i u drsnějších skupin jako čínských Fu Xi (Chai Xudong) a z Tchaj-wanu jsou to Chthonic, kde se jich později ujal Freddy Lim a Crescent Lament (Jedi Yeh). Používají je i u americké rockové skupiny The Hsu-nami a jako doprovod je u nespočtu asijských interpretů jako Jay Chou, Phoenix Legend nebo The Last Successor. V animé a mangách je vidět v Akatsuki No Yona, hraje na něj Hyou klan v Saiunkoku Monogatari a v Hetalia ho má postava z Číny. Z filmů a seriálů můžu jmenovat například All About Women (2008) nebo Love In Disguise (2010).
Cena erhu se pohybuje mezi 2000 a 20 000 Kč, elektrické erhu JOYO je možné sehnat za 6000.
https://www.youtube.com/watch?v=xPW3xVJskMw   
https://www.youtube.com/watch?v=sCj_-JefbIc   
https://www.youtube.com/watch?v=kta4ZAwI6rY
https://www.youtube.com/watch?v=rMJXIit_JKI

Haegeum (haegum, haekeum)
Historie haegeum začala v období Goryeo (918-1392 n. l.), kdy se Korejci dostali k nástrojům huqin. Jméno haegeum se vytvořilo díky pojmenování haikum, které se užívalo v čínském kantonském dialektu. Haegeum se od původních huqin moc neliší a velkou změnou neprošlo, až mnohem později bylo vytvořeno sohageum verze se 4 strunami, na kterou hrají hlavně v Severní Koreji.
Na výrobu haegeum se používá 8 materiálů- kov, kámen (nefrit), vlákna, bambus, tykev, jíl, kůže a dřevo. Vše vytváří paleum- 8 zvuků přírody, která je v harmonii osmi zásadních korejských nástrojů, který každý z nich má svůj hlavní materiál: kov- jing, kámen- pyeongyeong, vlákna- geomungo, bambus- daegeum, tykev- saenghwang, jíl- hoon, kůže- janggu a dřevo- bak.
Tělo je převážně z bambusu (typ mangjongjuk, wangjuk), morušovníku nebo kdouloně. Krycí plát (bokan), který uzavírá tělo se vyrábí z paulovnie, krk (ipjuk) je z bambusu (typ obanjuk) a s tělem ho pojí železný prut, pak galakji, což je nefritový váleček a jíl. Na krku je hlava a na ní dřevěné kolíky (jua), ty jsou často potaženy stříbrem nebo zinkem. Struny jsou z hedvábí a vnější je yoo-hyeon a vnitřní jung-hyeon. Asi 2 cm od kolíků jsou připevněny strunou sansung (nebo heohyeon). Na spodku těla je kovový úchyt strun (gamjabi). Ten má často podobu želvy. Struny na těle podpírá můstek (wonsan) z tykve. Smyčec je z bambusu (typ ojuk, chuldanhwamok nebo haejuk), koňských žíní (malchong) a kožené odnímatelné části (chaeseung). Žíně se také protahují mezi strunami. Velikost haegeum je mezi 60-70 cm. Firma SuperSound vytvořila jejich elektrický prototyp.
Klasické haegeum se používá v lidové hudbě minsok-ak i v té klasické jeong-ak a jsou různé techniky hraní jako unjibop, nonghyun nebo toesung.
Haegeum zahlédnete v seriálu Heartstrings (2011) a hlavně v Dong Yi (2010) a Chuno The Slave Hunters (2010). Používají ho folkovější Heya, Pentatonics, Yien, Vidan, Miji, Sorea Band, Jambinai, Infinity Of Sound, Byulmaru, také Lee Eura, Kim Era, Kim Yeong-Jae, Yang Kyung-Suk nebo metaloví Gaia a Gostwind.
Haegeum se dá koupit za 10 000- 20 000 Kč.
https://www.youtube.com/watch?v=d9vIIeR7PMc
https://www.youtube.com/watch?v=mKSSrFZzzOQ
https://www.youtube.com/watch?v=ZvrMaJ1Nkow
https://www.youtube.com/watch?v=EiFSx86JE9c
 

7
Jako obvykle ještě pár dalších obrázků.

8
Šestý díl se bude celý točit okolo dechových nástrojů hlavně všeho, co se týče základních fléten, které na první pohled vypadají docela stejně, možná i na ten druhý.
Asi bych mohla začít trochu všeobecně. Dechové nástroje jsou po mlácení kamene o kámen jedny z nejstarších, které člověk vytvořil. První vznikly před více jak 40 000 lety př. n. l., byly vyrobené z kostí, často těch dutých ptačích a prý vznikly nezávisle na sobě v různých částech světa. Kořeny východoasijských jsou prozatím stanoveny v Číně. V Jihau v provincii Henan se totiž našly ty nejstarší, vyrobené před 7000 př. n. l., byly pojmenovány gudi (kostěné flétny), měly 5-8 děr a vyráběly se z kosti ulna, kterou získávali z křídel jeřábů. Později přešli výrobci ke dřevu a především bambusu. Bambusové dechové nástroje se pak z Číny rozšířily do zbytku východní Asie- Korea, Vietnam, Japonsko.

Čína    
Dizi (di, hengdi)
Historie dizi je tak trochu opředena legendami o Žlutém Císaři (kolem 2600 př. n. l.), který hledal způsob, jak vyrobit flétny z bambusu a našel jej ve střední Asii. Jiní mluví o tom, že byly vyrobené až za Dynastie Han (206 př. n. l. - 220 n. l.). Dizi si prošlo jen několika změnami. V 7. století n. l. se začalo s překrýváním rezonančního otvoru a asi v 9. století se vytvořila skoro finální verze. Dizi je horizontální flétna velikosti 47-67x2,2-2,7 cm. Má foukací otvor chui, rezonanční otvor mokong, různý počet otvorů pro prstoklad (např. soprano dizi má 6 otvorů, bass dizi 7-8) a 2 ozvučné otvory na konci nástroje. Mokong se překrývá membránou dimo ze speciálního typu bambusu a lepí se na tělo želatinou ejiao. Membrána pak tvoří speciální zvuk. Dizi se vyrábí také ze dřeva, kamene, plastu i nefritu (tzv. yudi) a jsou 4 typy- bangdi, qudi, xiaodi a xindi. Na moderní dizi zahrajete 2 a půl oktávy. Dá se koupit za 1000- 4000 Kč.
https://www.youtube.com/watch?v=tuHiYjamHbE     

Xiao (hsiao, starý název shudi nebo qiangdi)
Xiao bylo vytvořeno také za Dynastie Han. Je to vertikální flétna, převážně z bambusu (jinak i z porcelánu, nefritu i slonoviny), obvyklá velikost je 75-85 cm, může být i 1,25 metru dlouhé. Má 6-8 děr pro prstoklad, ale foukací otvor embouchure je až na vršku hlavy. Moderní xiao (vytvořené v roce 1930) má 8 děr a dají ze na něj zahrát 2 oktávy. Xiao má dvě hlavní verze- qinxiao a nanxiao. Z nanxiao bylo nejspíš vytvořeno japonské shakuhachi. Cena xiao se pohybuje od 500 do 2500 Kč.
https://www.youtube.com/watch?v=vpXSdp4dNiM

Dizi je možné vidět a slyšet v čínském animovaném filmu The Buffalo Boy's Flute (Mu Di 1963) nebo ve Flying Swords Of Dragon Gate (2012) a společně s xiao je najdete u skupin 12 Girls Band, Phoenix Band, Guo Brothers, Hong Kong Chinese Orchestra, Musou Band, White Jade nebo Shanghai Chinese Orchestra. Dizi patří k pětici nejtypičtějších čínských hudebních nástrojů a jeho zvuk je na hodně soundtraccích historických filmů a jako dokreslení ho uslyšíte u Phoenix Legend, Chthonic, The Last Successor aj.

Korea
Piri
Piri patří spíš do skupiny hoboje a je srovnatelné s arménským duduk. Bylo vytvořeno z čínských hobojů v období Gogureyo (37 př. n. l.- 668 n.l.), je z bambusu a má 7 děr vepředu a jednu vzadu. Byly vytvořeny 3 verze- hyangpiri (nejdelší, 27 cm, vytvořené za Dynastie Goreyo), sepiri (nejtenčí) a dangpiri. Piri koupíte asi za 3000 Kč.
https://www.youtube.com/watch?v=gXWYRRe3fBg 

Daegeum (taegum, jeotdae)
Daegeum vzniklo z čínské dizi za Dynastie Silla (676- 935 n. l.) společně s dalšími horizontálními flétnami kryté membránou sogeum a junggeum. Tvoří tzv. samjuk (3 bambusy) 3 hlavní flétny z bambusu období Silla. Daegeum má foukací otvor chwingu, otvor krytý membránou cheonggong, 6 otvorů pro prstoklad jigong a 1 ozvučný otvor na konci. Vyrábí se ze dvou typů bambusu, vyskytujících se na východním pobřeží, a to hwangjuk a ssanggoljuk. Postupem času se vytvořili 2 verze- jeongak daegeum (má vyšší tóny, měří 85-90 cm) a za Dynastie Joseon se přišlo se sanjo daegeum (75 cm). Dají se na něj zahrát 2 a půl oktávy a jsou 3 typy hraní- jeonchwi, pyeongchwi a yeokchwi. Cena daegeum se pohybuje kolem 10 000.
https://www.youtube.com/watch?v=vAPkh4JHOww 

Korejské flétny je možné vidět v seriálu Heartstrings a filmu Faith (2012) a Dong Yi (2010). Používají je skupiny Sorea Band, Yien, Miji, Coreyah, Black String, Byulmaru, Baramgot nebo Pentatonics a metaloví Gaia a Gostwind.

Vietnam
Sao (sao truc)
Sao je vietnamská obdoba čínských horizontálních fléten, je také tvořeno z bambusu, velikost je 40-55x1,5-2 cm. Dříve mělo 6 děr pro prstoklad, v roce 1970 Dan Tinh a Ngo Nam stvořili verzi s 10 otvory. Dá se koupit jen za 300 Kč. Najdete ho ve vietnamské opeře Chao, pak u Van Singing Genre a Royal Small Orchestra, používají jí ve skupinách Phong Nguyen Ensemble a Guao Thoi.
Když budete hledat informace o sao, často narazíte na pojem dieu sao, ale to se sao truc nemá moc společného, jsou to totiž proslulí vietnamští draci. Tvoří je velké křídlo, na kterém jsou připevněné speciální flétny. Při letu vydávají specifický zvuk.
https://www.youtube.com/watch?v=VFbAjX8oTHo   
https://www.youtube.com/watch?v=pT8Xm9IkJbg

Japonsko
Shakuhachi
Je vertikální flétna, vychází z čínských nanxiao, které se do Japonska dostaly někdy mezi 6. a 9. stoletím. Ze začátku mělo až 6 děr pro prstoklad, později jen 5 vepředu a jednu vzadu. Vytvořily se 2 typy- jinashi a jiari. Vyrábí se tradičně z bambusu. Shakuhachi znamená 1,8 shaku. Shaku je stará délka 30,3 cm a hachi je 8 palců, takže 1 shaku 8 palců (55 cm)- délka stébla bambusu od kolene ke koleni. Používá se v zen buddhismu a jejich mniši komusou (se zvláštním košem na hlavě- tengai) na něj hrají skladby honkyoku. Shakuihachi se dají koupit od 750 do 9000 ty základní, profesionální jsou podstatně dražší. Shakuhachi používají hráči ve skupinách u CrowXClass, Kao=s, Wagakki Band, Rin' nebo Osamu Kitajima. V League Of Legends na něj hraje Yasou.
https://www.youtube.com/watch?v=3ZQLm3o1BOo   

Shinobue (shinbue, takebue)
Je horizontální flétna. Vznikla v období Yamato (asi 6. století). Shinobue je rozděleno na hlavu (kashira), krk (kubi)- kde je foukací otvor utaguchi a dolní část (kanjiri)- zde je 7 děr pro prstoklad (yubiana). Velikost je od 30-60 cm, jméno je prý odvozeno od typu bambusu shinodake, ze kterého se vyrábí. Používá se v hudbě naguta a kabuki. Dá se pořídit zhruba za 600 Kč. Zvláštní verzi hitů hrané na shinobue uslyšíte od dua Shinpu. Hraje na něj Ryu (dříve Ushi Waka) z Orochi.
https://www.youtube.com/watch?v=3Zy_iYgQJg8

Ryuteki (youjou, outeki)
Je horizontální flétna, říká se jí dračí. Vyrábí se prý z více jak sto let starého bambusu zvaného susudake. Má 7 děr pro prstoklad, první 3 pro levou ruku, ostatní pro pravou. Ryuteki je asi 40 cm dlouhé. Používá se při písních gagaku a prý je to oblíbený hudební nástroj samurajů i bojovníků ninja. Cena ryuteki je okolo 2000 Kč a v oblibě ho má již zmíněný Ryu z Orochi.
https://www.youtube.com/watch?v=U2pxa2LauBU&list=PLf6xyfgPeYP7jmv2lXk9Vq-Oi4XVQ4K4S&index=1

A co se týče fléten a animé, tak určit, jestli je to shinobue, ryuteki nebo i nohkan, je docela těžké. V Nitaboh je to snadné, Nitaro začínal u ryuteki, pak hrál na shakuhachi a nakonec na shamisen, ale u ostatních třeba Naruto (Sasuke Uchiha), Fushigi Yuugi (Amiboshi), Saiunkoku Monogatari (Ran Ryuuren) nebo Basilisk (Kouga Gennosuke) se to vážně jednoznačně říct nedá. 

9
Hele já jsem ráda, že se ten seriál lidem líbí.  :)
A ten zmiňovaný, to je právě to elektrické koto od Super Sound.
No jo, vlastně bych ty obrázky mohla nejdřív pojmenovat, než je sem budu dávat. ...Chybama se člověk učí.  :D 

10
Zase ještě pár dalších obrázků.

11
Má píseň vniká do duše, každý hledá v předtuše.
Správně tuší ten, kdo viděl film Kung Fu mela, že pátý díl bude dokončením čtyřky a že doplním informace o dalších pěti zásadních dlouhých citerách východu Asie. První dvě jsou čínské guqin a guzheng, třetí japonské koto a nakonec malá zmínka o mongolské yatga a vietnamské dan tranh.

Guqin (jinak taky jen qin, gu znamená prastarý, qin označuje nástroj)
Jak jsem psala ve čtvrtém dílu, vše asi začalo díky tomuto nástroji. Má možná až 5000 letou historii, ale popsány jsou poslední 3000 let. Byla to první dlouhá citera, říká se mu otec čínské hudby a nástroj ság a od roku 2003 je na seznamu UNESCO.
První guqin měli pět strun pojmenovaných země, voda, vítr, oheň a kov. Později za Dynastie Zhou (kolem 1000 př. n. l.) se přidala 6. a za nedlouho i 7. a nástroji se začalo říkat i qixianqin (sedmi strunný nástroj). Struny z hedvábí nejsou podepřeny můstky a to guqin odlišuje od ostatních citer a hudební teoretici tomu přikládají velkou váhu. Prostě guqin není guzheng. Dají se na něj zahrát 4 oktávy. Tělo je z paulovnie a katalpy a jeho velikost je 3 chi 6 cun a 5 fen (tedy 365 jako dní v roce, jinak 122x20x5-10 cm). Na vrchní části desky je 13 hui z perleti nebo slonoviny. 13 jako je měsíců v lunárním kalendáři. Hui rozdělují hrací plochu na 12 částí, které symbolizují 12 měsíců slunečního kalendáře. Qin má dvě kobylky, vyšší na hlavě se jmenuje great mountain (yeshan), menší na ocase je dragon's gums (longyin). Mezi přední deskou a tou zadní má uvnitř dva pilíře- země a nebe, v zadní desce jsou pak dva rezonanční otvory- dragon pond (longchi) a menší phoenix pool (feng zhao) Dva kolíky, kterými se dá ladit, jsou umístěné také na zadní desce a nazývají se goose feet (yanzhu).
Číňané na qin nejčastěji hrají prsty a hra symbolizuje nebe, zemi a lidství. Tyto 3 symboly charakterizují 3 typy zvuků. Sanyin je zvuk na začátku hry a je zvukem země, fanyin je harmonií uprostřed a je určena nebi a anyin je závěrem a patří k člověku. Je 7 zahajovacích melodií, 91 harmonií a 147 závěrů a hráči využívají více jak 30 technik hraní, jak vše obsáhnout.
Mistrem hry byl i Confucius, dalším významným Ji kong. No a právě ve filmu Confucius (2010) guqin uvidíte, stejně jako ve filmu Hero (2002 s Jet Li) a Red Cliff (2008). Jeho zvuk, který je oproti ostatním citerám tlumenější, můžete slyšet jako dokreslení hudby u skupin jako Phoenix Legend, Tang Dynasty nebo The Last Successor a v League Of Legends najdete postavu Gugin Sona.
Cena guqin se pohybuje mezi 7 000- 22 000 Kč.
https://www.youtube.com/watch?v=AeeoEpmyb2Y
https://www.youtube.com/watch?v=mFB5-oMGXe0

Guzheng (qinzheng, nebo jen zheng)
Guzheng má 2500 letou historii. Vznikl za období válčících států (zhruba 400 př. n. l.). První byl prý z bambusu a měl 5 strun. Pořádné zmínky o něm se dají najít za vlády Dynastie Qin (206 př. n. l.), za vlády Dynastie Tang (618- 907 n. l.) má zheng už 12 a i 13 strun, v 10.- 15. století (za Dynastie Song a Ming) jich má 16 a dnešní mají obvykle 21- 25 strun a jsou verze i se 44 strunami. Guzheng patří k 5 základním nástrojům čínské hudby (další jsou flétna dizi, housle erhu, loutna pipa a dulcimer yangqin).
Tělo zhang je z paulovnie někdy i z porcelánu, hedvábné struny jsou podpírány pohyblivými můstky, které se vyrábí z tvrdého dřeva. Hraje se na něj prstovými trsátky (ty byly ze slonoviny, želvoviny a nyní jsou plastová nebo kovová) a to i oběma rukama. Jsou ale hráči, kteří preferují hru prsty jako ve zmíněném filmu Kung Fu mela (a právě díky tomuto filmu sami Číňané diváky tak trochu mystifikují, protože skladba, která zní při souboji, kdy hráči zvukem guzheng drtí krejčího a ostatní se na soundtracku jmenuje The Blade Of Gu Qin). Jinak guzheng uvidíte i ve filmu Killer Clans (1976). Používají ho členové skupin 12 Girls Band, Musou Band, Red Chamber, Shanghai Chinese Orchestra, Wu Xing, Silk String Quartet nebo moderní pop folkoví Sodagreen a White Jade. Jeho zvuk dokresluje hudbu Phoenix Legend, Chthonic, Tang Dynasty, Shangren, Dream Spirit, The Last Successor, Secong Hand Rose.
Guzheng je o trochu levnější a dá se sehnat od 4 000 po 15 000.
https://www.youtube.com/watch?v=dvJ7QOu0Z0w
https://www.youtube.com/watch?v=TNn-iUT6xh4

Koto    (kin)         
Podle historiků se na japonském území daly najít citery už v období Kofun, ale historie koto prý začala až v následujícím období Nara (710- 794 n. l.), kdy se do Japonska dostali z Číny první zheng. První verze koto měli jen 5 strun a až v 16. století se vytvořila finální standardní verze s 13 strunami. Jsou i verze s více strunami jako Yushichigen koto a Niyugen koto.
Struny jsou podepřeny pohyblivými můstky ji (nebo kotoji), ty měří kolem 5 cm a dříve se vyráběly ze slonoviny, dnes jsou i plastové. Struny jsou z hedvábí, nylonu nebo teflonu. Tělo (160- 200x20-25 cm) je z paulovnie a jak najdete skoro všude, celé symbolizuje draka. Hlava je ryoutou, ocas zas ryubi, tělo se nazývá ryoukou, kobylka na hlavě ryoukaku a kobylka ocasu unkaku. Podpěrky pod ocasem se jmenují ryushi a ty pod hlavou ryushu.
Japonci na něj hrají prstovými trsátky (tsume), ty se ještě dnes vyrábí ze slonoviny, ale samozřejmě jsou i plastová a kovová a jejich cena se pohybuje kolem 500 Kč.
Nejdůležitějším hráčem byl Yatsuhashi Kengyo (1614- 1685), který vytvořil styl hry kumi uta a kterému se říká otec moderního koto. Je 17 technik hraní pro pravou ruku a 8 pro levou.
První elektrické koto Kihara vytvořila americká společnost Super Sound v roce 2014.
Koto najdete v manze Kono Oto Tomare! a hrají na něj ve skupinách Nem, Wagakki Band, Yamato Ensemble, Osamu Kitajima, CrowXClass nebo dnes již zaniklé skupiny Kagrra a Rin'. Jeho zvuk uslyšíte u Butaotome, O-Life Japan, Quest For Blood, D nebo Orochi a nejen tam, oblíbili si ho i západní interpreti jako Brian Jones z Rolling Stones.
Koto se dá koupit za 20 000 ale i za 200 000 Kč, záleží na kvalitě.
https://www.youtube.com/watch?v=nG7rjnS753s
https://www.youtube.com/watch?v=ImvrPNHVTl8   

Yatga (yatug-a, yatug)
Je mongolská verze guzheng, vznikla někdy ve 13.- 14. století. Starší verze byly na koncích lomené a často hodně zdobené, nynější verze jsou ploché a mají různý počet strun, pohyblivých můstků a velikostí, ta standardní je 160 cm. Struny jsou nejen hedvábné, ale i z koňských žíní nebo ovčí vlny. Mongolové hrají na 3 typy yatga. Master yatga (ikh garring yatga), The National yatga (akhun ikh yatga) a Harp (bosoo yatga). Tento nástroj najdete u skupin Altai, Altai Khairkhan, Altain Orgil, Agra Bileg, Egshiglen nebo Khusugtun.
https://www.youtube.com/watch?v=5nL1uTlhR1w 

Dan Tranh (dan thap luc)
Je vietnamská verze čínské guzheng, které se dostalo do Vietnamu mezi 7. a 9. stoletím za vlády Dynastie Tran. Nejdříve měl 13 strun, ve 13.- 14. století přidali 14. strunu, v 15. až 18. století měl 15 strun a od 19. století jich má 16, což je standardní verze. Tělo je také z paulovnie, měří 100-120x25-30x13 cm. Struny z hedvábí podepírají pohyblivé dřevěné můstky, které jsou jako u korejských citer na šňůrce, ale oproti jiným citerám má dan tranh dřevěné ladící kolíky přímo na hrací ploše, zhruba 15-20 cm od konce. Na dan tranh se dají hrát 3 oktávy a hráči často používají prstová trsátka, která se vyrábí ze želvoviny, plastu nebo kovu.
Najdete ho v Tai Tu Orchestra, Bat Am Company, Nha Nhac Orchestra, skupin Giao Thoi, Mat Troi Do a Phong Nguyen Ensemble. Black Infinity jeho zvuk použili ve skladbě The Secret.
Levnější verze se pohubují kolem 10 000, profesionální jsou za 17 000 a výš.
https://www.youtube.com/watch?v=oqbRYGhRINs     

12
Off-Topic / Re:Profesionální překlad
« kdy: 26. Prosinec 2016 - 21:04:35 »
To, jak to vyprávěli pan Jiří Pavlovský a pan Petr Litoš z nakladatelství Crew, tak oni se vždy domlouvají přímo s autory, takže vychází přímo z japonského originálu. Ale prý je to s Japonci na dlouhé vyjednávání. A Japonci jsou i prý dost puntičkářští a nechávají si ukázat překlady a mají vysoké nároky na dokreslování kolem letteringu citoslovcí a tak. Alespoň tak to říkali. 

13
Všeobecná diskuze o Hudbě / Moje nej album/skupina pro rok 2016
« kdy: 26. Prosinec 2016 - 13:18:12 »
Jaké album nebo skupina se pro vás pro tento rok stala vaší srdcovkou, nebo co nového jste objevili a chtěli byste to doporučit ostatním?

Za mě osobně je to snad každá skupina nebo interpret, který mě dokázal na chvíli dostat od myšlenek na realitu, ale jinak v tom mám naprosto jasno. Z japonské scény jsou to Matenrou Opera a jejich Chikyu a Phoenix Rising (i když Phoenix je už bez kytaristy Anziho, ale Leda z Deluhi ho docela dobře nahradil), pak švédští prog metalisté Evergrey a jejich The Storm Within, Battles od švédských In Flames, The Ninth Hour od finské Sonata Arctica (i jejich vánoční Christmas Spirits z roku 2015), blázniví Němci In Extremo (album Quid Pro Quo), Kna'an od izraelských Orphaned Land a Amaseffer, tuniští Myrath a jejich Legacy no a pak soundtrack Warcraft (Ramin Djawadi). A objevem pro mě byla ruská folkmetalová Anadora (CD A.T. 2015) a uskupení skladatelů Two Steps From Hell.

14
Off-Topic / Re:Krásné Vánoce
« kdy: 24. Prosinec 2016 - 12:46:18 »
Přeju všem krásné Vánoce a v Novém roce lásku, štěstí, zdraví, nejen vám ale i vašim blízkým.   

15
Pár dalších obrázků.

Stran: [1] 2 3 ... 5