Akihabara.cz


Zobrazit příspěvky

Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.

Příspěvky - matenrou

Stran: [1] 2 3 ... 5
1
Všeobecná diskuze o Hudbě / Re:Hisaishi Joe v Praze
« kdy: Dnes v 00:47:06 »
Kdybys mi to nenapsal, tak by o tom matenrou vůbec nevěděla..... a stydí se za to.  :D
Ne vážně přehlédnout tuhle událost a přitom Hisaishi Joe není žádná ledajaká osobnost. To je pojem. 
 

2
Setkání / Koncert jihokorejských Jambinai
« kdy: 22. Březen 2017 - 17:24:12 »
Dne 12. 4. 2017 bude v Praze v Paláci Akropolis koncert jihokorejské folk rockové skupiny Jambinai.

Ticketpro:
http://www.ticketpro.cz/jnp/hudba/kluby/2012728-jambinai-jizni-korea-.html
Rachot Production:
http://www.rachot.cz/cz/events/jambinai-0
Facebook Jambinai:
https://cs-cz.facebook.com/jambinaiofficial/


3
Off-Topic / Jaké máte vyzvánění na mobilu?
« kdy: 05. Březen 2017 - 00:35:05 »
Otázka je jednoduchá. Máte na mobilu jako vyzvánění píseň nějaké své oblíbené asijské skupiny či nějaký opening z animé?   

Já mám Huang Di od japonských D.
https://www.youtube.com/watch?v=AFRIhc8k5yU

Ale všimla jsem si, že ne každému se moje vyzvánění zamlouvá.   :D

4
Zase pár dalších obrázků.
Mimoto docela by mě zajímalo, jaký je váš názor na svobodný Tibet, ale moc dobře vím, že na Aki není téma politiky přípustné.

5
Jelikož se jako každý rok blíží den vlajky pro Tibet (10. 3., 10. 3. 1959 bylo povstání tibetského lidu), tak bude tenhle díl speciálem tamní hudby a nemůžu jinak než začít její historií a tak trochu i významem.
O původních obyvatelích tibetské země se mnoho neví a informace se různí, ale jejich hudba prý byla hlavně šamanskými a rituálními písněmi náboženství bönismu. Používali nástroje jako bubínek damaru a píšťaly rkang dung a rkang gling. Kolem 7. a 8. století n. l. se k nim díky Indům začal dostávat buddhismus, kde hudba hraje významnou roli při modlitbách a s novými zpěvy se do Tibetu přinesli i tradiční buddhistické nástroje jako zvonky, činely, rohy i bubny. V té době se začal Tibet navzájem dost ovlivňovat i s Nepálem a Bhútánem (najdete hned několik skoro stejných nástrojů, které se odlišují jen jménem). Původní obyvatelé se ale svých zaříkání nevzdali a tak vznikl zvláštní mix toho všeho. Používali a dodnes používají i typický zpěv, kdy někteří zpěváci (mniši) umí zpívat i 3 noty ve stejnou dobu nebo zpívají naráz 2 odlišnými hlasy, něco jako mužský a ženský. jedná se o druh hrdelních zpěvů khöömi, který je tradiční i v Mongolsku.
Později, ve 13. století, začal být Tibet ovlivňován již zmíněným Mongolskem, protože Mongolové získali nad Tibetem nadvládu. Pak se do Tibetu dostaly i vlivy Číny a tak vznikl svébytný styl- směs obřadných písní s vlastní i lehce převzatou lidovostí, kterou uslyšíte i v moderní hudbě, která se v Tibetu začala objevovat až na konci 20. století a pokud si pustíte jejich nahrávky, na folk alespoň okrajově narazíte. Tibeťané ho totiž ani ve 21. století nezapírají a díky tomu je jejich tvorba neobvyklá a i moderna se od ostatních docela odlišuje.

Nástroje původních obyvatel     
Ty byly vyráběny z lidských kostí. Na píšťaly rkang gling a rkang dung se používá stehenní kost. Později se začaly zdobit dřevem a kovovými dekoracemi (například konec je ve tvaru hlavy mořského tvora makara). Dnes jsou i celokovové. Bubínek damaru je tvořen 2 temenními částmi lidské lebky (většinou ženské a mužské jako harmonie života), které jsou k sobě připevněny vnější částí. Otvory lebek překrývá kůže, spoj pak chrání kovový pásek s úchytem, na pásku jsou 2 provázky s kamínky, ty točením bubínku naráží na kůži. Píšťaly se drží v levé ruce- ruka moudrosti, bubínek v pravé- ruka metody, učení. Dnes se nástroje vyrábí i ze dřeva, ale výroba kostěných prý ještě nevymizela.
https://www.youtube.com/watch?v=LmV8swDIVrc   

Buddhistické nástroje
Patří k nejpočetnější skupině tibetských hudebních nástrojů. Najdete je v nabídce na tolika stránkách, bohužel některé tvrdí, jaké jsou to originály přímo z Tibetu a pak zjistíte, že dost z nich se stejně vyrábí v Nepálu, Indii nebo Číně. Ale zpět. Mniši používají hlavně dechové a bicí nástroje.
Činely se vyrábí hlavně z bronzu a mají často kožené úchyty. Nejznámější jsou menší hodně vypouklé rolmo. Hraje se na ně horizontálně. Další známé jsou malé prstové činely ting shags (ty jsou oproti ostatním často stříbrné), při hře se zavěsí na prst. Třetími jsou dva vetší plošší silnyan a bub (sbub cha). Silnyan je oproti bub menší, při hře se drží vertikálně. Na větší bub se hraje horizontálně (na Wikipedii, mám pocit, to mají obráceně). Udržuje se takzvaný rytmus míru a vody a techniky jsou rotace, tlumení, třáskání a válení.
Z bubnů je známý dhyano. Původem je z oblasti Nepálu. Vyrábí se z jednoho kusu dřeva a obě strany pokrývá kůže (hlavně kozí). Drží se za rukojeť většinou v levé ruce a pravou se pomocí tvarované paličky bubnuje. Dalšími bubny je několik typů nga (cho-e-nga).
Zvonky patří k důležitým nástrojům. Ty malé, které se nazývají dril bu (gshang) se drží v levé ruce, v pravé pak malé žezlo. Zvonky se vyrábí hlavně ze železa a prý symbolizují ženské principy. Nejpoužívanějším gongem je khar-nga. Má střední velikost a svolává se jím k modlitbě. A zpívající misky jsou zvláštností buddhismu. Byly stvořeny někdy kolem 500 př. n. l., měří od 4 palců (kolem 10 cm) po více jak metr. Je jich asi 14 typů, vyrábí se ze zlata, železa, zinku, stříbra, olova a používá se i rtuť. Hraje se na ně tak, že paličkou přejíždíte okraj misky. Její zvuk prý působí na nervovou soustavu a otvírá čakry.
Na rohy se používají buď přírodní materiály nebo bronz a mosaz. Z těch přírodních je to ngeru, roh z rohů vodního buvola. Hodně užívaný je i kar-dung (dung-kar, ran gshog-ma). Jedná se o roh z ulit mořských plžů. Třetím je ga-ling, dříve vyráběný z palisandru, původem z Indie. Má 7 děr vepředu a 1 vzadu.
Druhou skupinou jsou rohy nebo trumpety z kovů. Typické jsou mosazné až 4 metry dlouhé rohy dung chen. Pro svou velikost se dají složit do sebe. Do Tibetu se dostaly někdy v roce 1040, díky buddhistickému mistrovi Atisha. Používají se ke svolávání i při soudních obřadech. Menšími rohy jsou zangs dung a rag dung.
https://www.youtube.com/watch?v=NxRJzllQ48I   
https://www.youtube.com/watch?v=Ku0kIRtJaCU

Folkové nástroje
Třetí skupinou jsou ty nástroje, které s dají označit jako lidové. Patří k nim hlavně himalájské verze čínských nástrojů.
Piwang jsou tibetskou verzí čínských houslí erhu. Vyrábí se z tvrdšího dřeva (tělo občas z rohů yaků), kůže, koňských žíní a hedvábí. Mají 2 velikosti. Větší se používají na západě, menší hlavně na východě. Cena je asi od 4000 Kč.
Gyumang (yangchin) je himalájská verze čínského dulcimeru (cimbálu) yangquin. Má 56 strun a 14 můstků, hraje se na něj tenkými paličkami. V Tibetu se stal populárním ve 14. a 15. století. Jeho jméno je složené ze slov gyuba- struny a mangbo- hodně.
Lim (gling-bu, linguo) jsou bambusové flétny různých velikostí. Nejčastěji mají 6 děr pro prstoklad a hraje se na ně horizontálně.
Nejznámějším nástrojem je hymalájský dramyin (v ostatních zemích jako Nepál atd. dranyen, dramyn, sgrna-snyan nebo tungana). Jedná se o loutnu. Má různý počet strun 4, 5, 6, 7 i více. V Tibetu je to většinou 6. Měří 60-120 cm, je bez pražců a rezonančních otvorů. Bývá vyroben z jednoho kusu dřeva (moruše, Morus Indica), původně i z bambusu. Tělo je kryté kůží (hlavně ovčí), struny jsou z vlny, žíní a nyní i nylonu. Hraje se na něj jako na kytaru a to i trsátkem (ze dřeva, kostí, plastu). Hlava je stočená do tvaru písmene c a v Bhútánu má podobu příšery makara. Celý dramyin zdobí ornamenty typické pro jednotlivé kraje. Poprvé ho popsal Diba Sangije Jiauco za vlády 5. dalajlámy (5. dalajláma byl prvním dalajlámou, který se stal zároveň i světským vládcem Tibetu), ale dramyin má prý více jak 1300 letou historii. Jeho pojmenování vychází ze slova dramyin- krásný melodický zvuk. Našla jsem ho v nabídce na jedné anglické stránce a tam za něj chtěli v přepočtu kolem 100 000 Kč.
Většina tibetských nástrojů je barvena na zeleno, ta symbolizuje přírodu a obnovu, tak jako hlava makara. Ta je původem z hinduismu a je zároveň i symbolem síly a koloběhu vody a života.
https://www.youtube.com/watch?v=ATsJBX2-9Qk 

Jak jsem psala, na fragmenty folku narazíte v mnoha tibetských nahrávkách. Takže bych mohla jmenovat hezkou řádku interpretů nebo skupin a proto jen pár nejznámějších. První z nich je folk rocková Vajara (Namchok), založená v roce 1999. Dost známé jsou i zpěvačky ze skupin Acha Tsendep, Snow Lotus Three Sisters a Khawe Methoil Tsendep, pak folkovější skupiny Neemah, Sanag Band (Black Land Band), Aakama nebo moderní Sontsa. Nejtvrdší skupina, kterou jsem zatím objevila, se jmenuje Tibetan Wolf Band a i jejich tvorba z folku lehce vychází. V Americe působí folk rockoví Melong. Z nejznámějších hudebníků jmenuju Techung se svým projektem Techung (nahrál nějaké skladby pro film Everest z roku 2015 a dvakrát vystoupil v ČR) a Nawang Khechog. Sami Tibeťané mají i svůj původní folkový muzikál The Mystery Of Tibet. Samozřejmě, že se v posledních pár letech tamní hudebníci od folku pomalu začínají vzdalovat a nechávají se ovlivňovat postupy ostatních východoasijských zemí a tak se i u nich pozvolna tvoří i základy čistého popu, rapu a dalších.
Na Tibet jako takový narazíte v animé a mangách jako Tibet Inu Monogatari, lehce v Hetalia a asi i v 3x3 Eyes. Z nejaponské tvorby bych mohla jmenovat komiks Bílý láma a Le Sixieme Dala-lama a dva životopisné komiksy/mangy  o 14. dalajlámovi- Dalai Lama The Soldier Of Peace a The 14th Dalai Lama od Tetsu Saiwai.

Pár modernějších věcí
https://www.youtube.com/watch?v=QNsAjmH6qsI
https://www.youtube.com/watch?v=vr_BvagqbaA
https://www.youtube.com/watch?v=qpY5ilpmul4
https://www.youtube.com/watch?v=UXJ6oMNwScE
https://www.youtube.com/watch?v=ScqJNIgmYh8
https://www.youtube.com/watch?v=BO-n6C2JwcE
https://www.youtube.com/watch?v=qTGYujwsmY4

Facebook profil, kde najdete nejnovější tibetské písně různých žánrů
https://www.facebook.com/TibetanMusicWorld/


       

6
Jako obvykle obrázkový bonus.

7
Díl 8 zaměřím na východoasijské loutny. Loutny všeobecně patří k nástrojům s dlouhou historií. Teoretik Richard Dumbrill ve své studii píše, že ty nejstarší jsou nejspíš ze 3. až 4. tisíciletí př. n. l. a stvořili je v Mezopotámii. Později se dostaly na západ i více na východ do centrální Asie (Persie). Tamní výrobci z nich vytvořili svůj nástroj barbat a nejspíš, podle některých teoretiků, z něj Číňané vyvinuli svou loutnu pipa, ze které následně vycházely i ostatní nejvýchodnější státy (Korea- bipa, Japonsko- biwa a Vietnam- dan ty ba).

Pipa
Pipa má více jak 2000 letou historii, prošla si několika změnami a na mnoha stránkách naleznete obsáhlý životopis, kterým tady nebudu plýtvat místem i časem. Takže jen krátké shrnutí. Jednou z nejstarších verzí byla takzvaná qin pipa. Podobala se spíš banjo. Za vlády Dynastie Tang (618- 907 n. l.) začal mít nástroj hruškový tvar a ke konci této Dynastie se začalo s tvarováním a ohýbáním krku a hlavy. Dříve měl pipa jen pražce na krku, později za Dynastie Ming (1368- 1644 n. l.) se začaly přidávat i pražce na těle a dnes je jich i více jak 30.
Jméno pipa dostal nástroj díky dvěma technikám hraní pi' a pa'. Stalo se tak za Dynastie Han (25- 250 n. l.) díky Xi Liu.
Zadek a krk pipa je často z jediného kusu tvrdého dřeva, který se barví na černo, předek je z paulovnie. Pražců na krku (zvané xiang) je 6 a vyrábí se ze dřeva, slonoviny i nefritu. Pražce na těle se jmenují ping a jsou z bambusu. 4 struny z hedvábí se nazývají zi, zhong, lao a chan (jaro, léto, podzim, zima) a ladí se v A, d, e, a. Na těle jsou odpírány bambusovým můstkem fushou. Pipa měří 3 stopy a 5 palců (zhruba 100 cm). 3 značí nebe, zemi a člověka, 5 je pěticí čínských elementů (země, voda, oheň, vzduch a kov).
Na pipa se hraje prsty, často prstovými trsátky nebo velkým trsátkem a je hned 70 až 80 různých technik.
Pipa patří k hlavním nástrojům a je pevnou součástí čínské klasické hudby, mimoto byla i předním nástrojem konkubín na císařském dvoře.
Na pipa hraje například Vrabčák ve filmu Zakázané království (2008), jeho starší verzi uvidíte ve filmu The Three Kingdoms- Resurrection Of The Dragon (2008) a nesmím zapomenout i na film The Magnificent Trio (1966).
Ze skupin jmenuji především folkovější Viva Girls, Silk String Quartet, 12 Girls Band, White Jade, Red Chamber, Hong Kong Chinese Band, Shanghai Chinese Band, tchajwanské Musou Band, na plastovou verzi hraje členka v Crystal Band a v roce 2016 přibrali folk metaloví Bloody Tyrant do své sestavy hráčku na pipa.
Cena pipa se pohybuje mezi 7 000 až 25 000 Kč. 
https://www.youtube.com/watch?v=SPhaGRqax2o   
https://www.youtube.com/watch?v=zrB5KLyKgNI

Biwa
Pipa se do Japonska dostala ve 2 typech někdy kolem 7. století a Japonci si z nich vytvořili hned několik verzí své loutny biwa. Oproti čínskému nástroji není u biwa krk a zadek jen z jednoho kusu dřeva a nemá pražce na těle. Biwa se postupem času stala v Japonsku dost populární a patří spolu s koto, shamisen a shakuhachi k hlavním nástrojům japonské hudby, např. gagaku. Dokonce ho používali i někteří samurajové ve svém výcviku jako mentální cvičení a biwa se také stala důležitým nástrojem buddhistických mnichů.
Na výrobu biwa se často používá morušovník, kdouloň nebo paulovnie, přičemž zadek, krk i pražce jsou z tvrdšího dřeva než předek. Velikost je i přes 90 cm. Biwa se dělí na zadek (gingetsu), předek (hangetsu), v něm jsou vsazené 2 půlměsíce ze slonoviny. Struny z hedvábí  podpírá můstek (fukuju). Ozvučná přední deska se nazývá fukuban. Na krku (shikakubi) jsou pražce (juu). Krk přechází v hlavu (hanju) s ladícími kolíky (tenju). Hlava je pak zakončená částí kairoubi. Biwa má 4- 5 strun a 4- 5 pražců, záleží na typu biwa. Těch je několik hlavních verzích a odlišuje je ještě i velikost, typ trsátka bachi i jeho použití.
Nejpoužívanější je asi gakubiwa. Ta má 4 struny a 4 pražce a hraje se s malým tenkým trsátkem (často vyrobené ze slonoviny). Pro hraní čínské hudby se používá gogenbiwa. Pro hru na satsumabiwa (4 struny, 4 pražce) se používá největší trsátko (veliké více jak 25 cm). Oblíbená je i chizukenbiwa, ta má buď 4 struny a 4 pražce nebo 5 strun a 5 pražců. U této verze se používá menší trsátko než u satsumabiwa. Další typy jsou heikebiwa (4 struny, 5 pražců), mosebiwa nebo nishikibiwa (5 strun, 5 pražců).
I přes svou popularitu se s biwa až tolik nesetkáte, ale i tak jmenuju například démona Biwa- bokubou z tradičních příběhů Tsukumogami, který má místo hlavy nástroj biwa. V animé seriálu Mononoke na něj hraje ryba Umizatou. Objeví se i v seriálu Samurai Champloo a v podivné hře Shall We Date? Destiny Ninja je postava Biwa Rengoku.
Z hudebníků na něj hraje Osamu Kitajima, Ushi-Waka z metalových Orochi nebo členky folkových Rin'.
https://www.youtube.com/watch?v=VjQK0EP4Kws     
https://www.youtube.com/watch?v=mWlDhsvdoko   

Bipa
Bipa je korejskou verzí pipa, ta se do Koreje dostala za období vlády Dynastie Tang. V korejském období Silla byla velice populární a Korejci si vytvořili hned 2 typy hyang-bipa a dang-bipa.
Hyang-bipa má 5 strun, rovný krk, předek se vyrábí z paulovnie a zadek z ořešáku. Nejdříve měla 5 pražců na těle. Za vlády Dynastie Chosun 10 a moderní i 12.
Dang-bipa má 4 struny, krk prohnutý dozadu a 12 pražců.
Bipa postupem času ztratila na oblíbenosti a až ve 20. století se pomalu začal nástroj více používat a příkladem, kde ho uvidíte, je manhwa Habaek-Eui Shinbu.

Dan Ty Ba     
Dan ty ba je vietnamská verze čínské pipa. Má 4 struny a hrají na něj třeba členky Mat Troi Do nebo Gaio Troi.

8
Počítače / Život bez internetu?!
« kdy: 18. Únor 2017 - 17:37:39 »
Tenhle týden u nás v ČR oslavil internet 25 let od spuštění a otázka se sama nabízí. Dokázali byste si představit svůj život bez internetu?

Já osobně momentálně ne a to nejen kvůli zábavě ale i dalším důležitějším věcem.  :)

9
Všeobecná diskuze o Japonsku / Re:Vývoz a dovoz ohľadom Japonska
« kdy: 16. Únor 2017 - 15:56:05 »
Tohle je z roku 2014
http://atlas.media.mit.edu/en/profile/country/jpn/
a tady máš přehled importu za rok 2016
http://www.tradingeconomics.com/japan/imports
Ale bohužel ty všeobecné přehledy se hledají docela těžko.

10
Všeobecná diskuze o Japonsku / Re:Práce v Japonsku
« kdy: 08. Únor 2017 - 20:57:23 »
Jedna otázka je, jestli to člověk opravdu chce, najde si všechny informace, porovná si pro a proti, dokáže si představit, že tam opravdu bude žít, přizpůsobí se. Prostě ví, do čeho jde a ví, že je to jeho sen a jde si za ním cestou slušného člověka.
Ale druhá otázka, na kterou možná nejdřív nemyslí, je to, že tam nejede na pár týdnů nebo měsíců ale na mnohem delší dobu a že to znamená, že opustí svůj dosavadní život, že se mu může stát, že dřív nebo později zpřetrhá vztahy s někým, koho má v Čechách a i to stojí za uvážení.     

11
Všeobecná diskuze o Japonsku / Re:Práce v Japonsku
« kdy: 08. Únor 2017 - 14:07:08 »
Předstírat jak moc jsi v pohodě a přitom skoro brečet není dobrá role, ale být v situaci, kdy vůbec nevíš, jak na tom jsi nebo kde děláš chybu, je ještě horší. Protože člověk neví, co má změnit a jak se ke všemu postavit. V tomhle mám ráda tu naší českou upřímnost.  :D

12
Všeobecná diskuze o Japonsku / Re:Práce v Japonsku
« kdy: 08. Únor 2017 - 12:50:38 »
Nechci to nějak zlehčovat nebo přeskočit z tématu někam jinam. Ale z mého pohledu je tak trochu jedno, jestli člověk pracuje tady, v Japonsku nebo kdekoliv jinde. Vždycky jde hlavně o lidi. Prostě záleží na kolektivu a vedení, přece jen je to vše o vztazích a o rolích ve společnosti a jak se k tomu člověk postaví a zvolí správný přístup. Hlavní je, si hned na začátku nic nemalovat v růžových barvách a stanovit si své hranice a možná si držet nějakou dobu lehce neutrální pohled. Nehrnout se do všeho po hlavě, ale i ne všechno negovat, prostě zprvu sledovat, jak to tam chodí a pak se víc zapojovat a přizpůsobovat se. Jo a nečekat, že i když je to vaše vysněné místo, tak že to bude super, jak říkám, záleží i na tom koho vedle sebe máte a je jedno, zda jsou to Japonci, Češi nebo Rusáci, je rozhodující, jací jsou to lidé. Můžete se totiž snažit pomalu nad rámec svých možností, ale když se změní postoje vedení, tak vám bohužel nic jiného nezbyde než odejít.
Jistě v cizině jsou pak otázky co dál složitější, ale i tady to není jednoduché. Prostě život je boj.  :) 
       

13
Se sedmým dílem bych se chtěla opět vrátit k melodiím strun a to díky houslím erhu a haegeum.
Oba nástroje vlastně svým způsobem patří ke skupině asijských houslí huqin. Je to docela početná skupina smyčcových nástrojů s různým počtem strun (nejčastěji 2). Za jejich rozšíření stojí pravděpodobně etnikum Hu, které bylo i na území dnešní Číny, proto název huqin, hu od lidí Hu a qin slovo pro nástroj. Měli své housle xiqin, který asi vytvořil národ Kumo Xi. Někteří tvrdí, že se xiqin stal inspirací i pro mongolský morrin khuur, ale jsou verze, které to vyvrací a dokonce říkají pravý opak a vlastně celá otázka toho, kdo vytvořil prvotní asijské housle, je skoro detektivní román a na pachateli se teoretici nedokáží shodnout už celé roky. Ať tak nebo tak, původní xiqin se stal základem pro mnoho nástrojů.

Erhu 
První xiqin se do Číny dostaly za vlády Dynastie Tang (618-907 n. l.), později za Dynastií Yuan (13.-14. století) a Ming (1368-1644) si ho Číňané upravili a pojmenovali erhu. Er znamená dvě a je počtem strun, hu značí původ od lidí Hu. Za Dynastie Ming se začaly žíně smyčce protahovat mezi strunami. Za Dynastie Qin (1644-1911) už bylo erhu trvalou součástí čínské opery.
Velikost je kolem 80 cm a stejně dlouhý je i smyčec. Erhu se skládá z osmistranného těla (qin tong) vyrobeného ze dřeva křídloku. Tělo je potažené membránou (qin pí nebo she pí) z kůže krajty. Na tělu je krk (qin gan) z bambusu, na jeho vršku pak dřevěná hlava (qin tou), často krytá kostí, dnes i plastem. Hlava mívá občas podobu dračí hlavy. V hlavě jsou dva dřevěné ladící kolíky (qin zhou). Erhu má vnější strunu (nei xian, laděnou do D) a vnitřní (wai xian, laděnou do A), ke krku jsou upoutány pohyblivou strunou (qian jin). Struny jsou z hedvábí nebo kovové a na těle jsou podepřeny malým dřevěným můstkem (qin ma). Bambusový smyčec (gong) má část (gong gan), která se dá odepnout, protože koňské žíně (gong mao) se protahují mezi strunami. Takže na vnější strunu se vlastně hraje zevnitř a na vnitřní zvenčí.
Používá se notový systém jianpu stvořený v 19. století a užívá se celá řada technik hraní jako liangong (legato), dougong (tremolo), rou xian (vibrato) a další.
Erhu jsou velmi populární nástroj i dnes a je velká řada hlavně tradičních hráčů například Liu Wenjin, kterému se říká otec moderních kompozic pro erhu. To patří do hlavní pětky čínských nástrojů. Uslyšíte ho na hodně velkém množství soundtraccích nejen čínské produkce, zazní například ve filmech s herci Jackie Chan a Jet Li, Kung Fu Panda nebo Neprůstřelný mnich. Jejich tradičnější podání je u skupin z Číny, Tchaj-wanu i Hongkongu Wu Xi, White Jade, Silk String Quartet, A Moving Sound, Shanghai Chinese Orchestra, 12 Girls Band, ViVA Girls nebo Phoenix Band. V Crystal Band používají jeho plastovou podobu. Samo sebou jsou i u drsnějších skupin jako čínských Fu Xi (Chai Xudong) a z Tchaj-wanu jsou to Chthonic, kde se jich později ujal Freddy Lim a Crescent Lament (Jedi Yeh). Používají je i u americké rockové skupiny The Hsu-nami a jako doprovod je u nespočtu asijských interpretů jako Jay Chou, Phoenix Legend nebo The Last Successor. V animé a mangách je vidět v Akatsuki No Yona, hraje na něj Hyou klan v Saiunkoku Monogatari a v Hetalia ho má postava z Číny. Z filmů a seriálů můžu jmenovat například All About Women (2008) nebo Love In Disguise (2010).
Cena erhu se pohybuje mezi 2000 a 20 000 Kč, elektrické erhu JOYO je možné sehnat za 6000.
https://www.youtube.com/watch?v=xPW3xVJskMw   
https://www.youtube.com/watch?v=sCj_-JefbIc   
https://www.youtube.com/watch?v=kta4ZAwI6rY
https://www.youtube.com/watch?v=rMJXIit_JKI

Haegeum (haegum, haekeum)
Historie haegeum začala v období Goryeo (918-1392 n. l.), kdy se Korejci dostali k nástrojům huqin. Jméno haegeum se vytvořilo díky pojmenování haikum, které se užívalo v čínském kantonském dialektu. Haegeum se od původních huqin moc neliší a velkou změnou neprošlo, až mnohem později bylo vytvořeno sohageum verze se 4 strunami, na kterou hrají hlavně v Severní Koreji.
Na výrobu haegeum se používá 8 materiálů- kov, kámen (nefrit), vlákna, bambus, tykev, jíl, kůže a dřevo. Vše vytváří paleum- 8 zvuků přírody, která je v harmonii osmi zásadních korejských nástrojů, který každý z nich má svůj hlavní materiál: kov- jing, kámen- pyeongyeong, vlákna- geomungo, bambus- daegeum, tykev- saenghwang, jíl- hoon, kůže- janggu a dřevo- bak.
Tělo je převážně z bambusu (typ mangjongjuk, wangjuk), morušovníku nebo kdouloně. Krycí plát (bokan), který uzavírá tělo se vyrábí z paulovnie, krk (ipjuk) je z bambusu (typ obanjuk) a s tělem ho pojí železný prut, pak galakji, což je nefritový váleček a jíl. Na krku je hlava a na ní dřevěné kolíky (jua), ty jsou často potaženy stříbrem nebo zinkem. Struny jsou z hedvábí a vnější je yoo-hyeon a vnitřní jung-hyeon. Asi 2 cm od kolíků jsou připevněny strunou sansung (nebo heohyeon). Na spodku těla je kovový úchyt strun (gamjabi). Ten má často podobu želvy. Struny na těle podpírá můstek (wonsan) z tykve. Smyčec je z bambusu (typ ojuk, chuldanhwamok nebo haejuk), koňských žíní (malchong) a kožené odnímatelné části (chaeseung). Žíně se také protahují mezi strunami. Velikost haegeum je mezi 60-70 cm. Firma SuperSound vytvořila jejich elektrický prototyp.
Klasické haegeum se používá v lidové hudbě minsok-ak i v té klasické jeong-ak a jsou různé techniky hraní jako unjibop, nonghyun nebo toesung.
Haegeum zahlédnete v seriálu Heartstrings (2011) a hlavně v Dong Yi (2010) a Chuno The Slave Hunters (2010). Používají ho folkovější Heya, Pentatonics, Yien, Vidan, Miji, Sorea Band, Jambinai, Infinity Of Sound, Byulmaru, také Lee Eura, Kim Era, Kim Yeong-Jae, Yang Kyung-Suk nebo metaloví Gaia a Gostwind.
Haegeum se dá koupit za 10 000- 20 000 Kč.
https://www.youtube.com/watch?v=d9vIIeR7PMc
https://www.youtube.com/watch?v=mKSSrFZzzOQ
https://www.youtube.com/watch?v=ZvrMaJ1Nkow
https://www.youtube.com/watch?v=EiFSx86JE9c
 

14
Jako obvykle ještě pár dalších obrázků.

15
Šestý díl se bude celý točit okolo dechových nástrojů hlavně všeho, co se týče základních fléten, které na první pohled vypadají docela stejně, možná i na ten druhý.
Asi bych mohla začít trochu všeobecně. Dechové nástroje jsou po mlácení kamene o kámen jedny z nejstarších, které člověk vytvořil. První vznikly před více jak 40 000 lety př. n. l., byly vyrobené z kostí, často těch dutých ptačích a prý vznikly nezávisle na sobě v různých částech světa. Kořeny východoasijských jsou prozatím stanoveny v Číně. V Jihau v provincii Henan se totiž našly ty nejstarší, vyrobené před 7000 př. n. l., byly pojmenovány gudi (kostěné flétny), měly 5-8 děr a vyráběly se z kosti ulna, kterou získávali z křídel jeřábů. Později přešli výrobci ke dřevu a především bambusu. Bambusové dechové nástroje se pak z Číny rozšířily do zbytku východní Asie- Korea, Vietnam, Japonsko.

Čína    
Dizi (di, hengdi)
Historie dizi je tak trochu opředena legendami o Žlutém Císaři (kolem 2600 př. n. l.), který hledal způsob, jak vyrobit flétny z bambusu a našel jej ve střední Asii. Jiní mluví o tom, že byly vyrobené až za Dynastie Han (206 př. n. l. - 220 n. l.). Dizi si prošlo jen několika změnami. V 7. století n. l. se začalo s překrýváním rezonančního otvoru a asi v 9. století se vytvořila skoro finální verze. Dizi je horizontální flétna velikosti 47-67x2,2-2,7 cm. Má foukací otvor chui, rezonanční otvor mokong, různý počet otvorů pro prstoklad (např. soprano dizi má 6 otvorů, bass dizi 7-8) a 2 ozvučné otvory na konci nástroje. Mokong se překrývá membránou dimo ze speciálního typu bambusu a lepí se na tělo želatinou ejiao. Membrána pak tvoří speciální zvuk. Dizi se vyrábí také ze dřeva, kamene, plastu i nefritu (tzv. yudi) a jsou 4 typy- bangdi, qudi, xiaodi a xindi. Na moderní dizi zahrajete 2 a půl oktávy. Dá se koupit za 1000- 4000 Kč.
https://www.youtube.com/watch?v=tuHiYjamHbE     

Xiao (hsiao, starý název shudi nebo qiangdi)
Xiao bylo vytvořeno také za Dynastie Han. Je to vertikální flétna, převážně z bambusu (jinak i z porcelánu, nefritu i slonoviny), obvyklá velikost je 75-85 cm, může být i 1,25 metru dlouhé. Má 6-8 děr pro prstoklad, ale foukací otvor embouchure je až na vršku hlavy. Moderní xiao (vytvořené v roce 1930) má 8 děr a dají ze na něj zahrát 2 oktávy. Xiao má dvě hlavní verze- qinxiao a nanxiao. Z nanxiao bylo nejspíš vytvořeno japonské shakuhachi. Cena xiao se pohybuje od 500 do 2500 Kč.
https://www.youtube.com/watch?v=vpXSdp4dNiM

Dizi je možné vidět a slyšet v čínském animovaném filmu The Buffalo Boy's Flute (Mu Di 1963) nebo ve Flying Swords Of Dragon Gate (2012) a společně s xiao je najdete u skupin 12 Girls Band, Phoenix Band, Guo Brothers, Hong Kong Chinese Orchestra, Musou Band, White Jade nebo Shanghai Chinese Orchestra. Dizi patří k pětici nejtypičtějších čínských hudebních nástrojů a jeho zvuk je na hodně soundtraccích historických filmů a jako dokreslení ho uslyšíte u Phoenix Legend, Chthonic, The Last Successor aj.

Korea
Piri
Piri patří spíš do skupiny hoboje a je srovnatelné s arménským duduk. Bylo vytvořeno z čínských hobojů v období Gogureyo (37 př. n. l.- 668 n.l.), je z bambusu a má 7 děr vepředu a jednu vzadu. Byly vytvořeny 3 verze- hyangpiri (nejdelší, 27 cm, vytvořené za Dynastie Goreyo), sepiri (nejtenčí) a dangpiri. Piri koupíte asi za 3000 Kč.
https://www.youtube.com/watch?v=gXWYRRe3fBg 

Daegeum (taegum, jeotdae)
Daegeum vzniklo z čínské dizi za Dynastie Silla (676- 935 n. l.) společně s dalšími horizontálními flétnami kryté membránou sogeum a junggeum. Tvoří tzv. samjuk (3 bambusy) 3 hlavní flétny z bambusu období Silla. Daegeum má foukací otvor chwingu, otvor krytý membránou cheonggong, 6 otvorů pro prstoklad jigong a 1 ozvučný otvor na konci. Vyrábí se ze dvou typů bambusu, vyskytujících se na východním pobřeží, a to hwangjuk a ssanggoljuk. Postupem času se vytvořili 2 verze- jeongak daegeum (má vyšší tóny, měří 85-90 cm) a za Dynastie Joseon se přišlo se sanjo daegeum (75 cm). Dají se na něj zahrát 2 a půl oktávy a jsou 3 typy hraní- jeonchwi, pyeongchwi a yeokchwi. Cena daegeum se pohybuje kolem 10 000.
https://www.youtube.com/watch?v=vAPkh4JHOww 

Korejské flétny je možné vidět v seriálu Heartstrings a filmu Faith (2012) a Dong Yi (2010). Používají je skupiny Sorea Band, Yien, Miji, Coreyah, Black String, Byulmaru, Baramgot nebo Pentatonics a metaloví Gaia a Gostwind.

Vietnam
Sao (sao truc)
Sao je vietnamská obdoba čínských horizontálních fléten, je také tvořeno z bambusu, velikost je 40-55x1,5-2 cm. Dříve mělo 6 děr pro prstoklad, v roce 1970 Dan Tinh a Ngo Nam stvořili verzi s 10 otvory. Dá se koupit jen za 300 Kč. Najdete ho ve vietnamské opeře Chao, pak u Van Singing Genre a Royal Small Orchestra, používají jí ve skupinách Phong Nguyen Ensemble a Guao Thoi.
Když budete hledat informace o sao, často narazíte na pojem dieu sao, ale to se sao truc nemá moc společného, jsou to totiž proslulí vietnamští draci. Tvoří je velké křídlo, na kterém jsou připevněné speciální flétny. Při letu vydávají specifický zvuk.
https://www.youtube.com/watch?v=VFbAjX8oTHo   
https://www.youtube.com/watch?v=pT8Xm9IkJbg

Japonsko
Shakuhachi
Je vertikální flétna, vychází z čínských nanxiao, které se do Japonska dostaly někdy mezi 6. a 9. stoletím. Ze začátku mělo až 6 děr pro prstoklad, později jen 5 vepředu a jednu vzadu. Vytvořily se 2 typy- jinashi a jiari. Vyrábí se tradičně z bambusu. Shakuhachi znamená 1,8 shaku. Shaku je stará délka 30,3 cm a hachi je 8 palců, takže 1 shaku 8 palců (55 cm)- délka stébla bambusu od kolene ke koleni. Používá se v zen buddhismu a jejich mniši komusou (se zvláštním košem na hlavě- tengai) na něj hrají skladby honkyoku. Shakuihachi se dají koupit od 750 do 9000 ty základní, profesionální jsou podstatně dražší. Shakuhachi používají hráči ve skupinách u CrowXClass, Kao=s, Wagakki Band, Rin' nebo Osamu Kitajima. V League Of Legends na něj hraje Yasou.
https://www.youtube.com/watch?v=3ZQLm3o1BOo   

Shinobue (shinbue, takebue)
Je horizontální flétna. Vznikla v období Yamato (asi 6. století). Shinobue je rozděleno na hlavu (kashira), krk (kubi)- kde je foukací otvor utaguchi a dolní část (kanjiri)- zde je 7 děr pro prstoklad (yubiana). Velikost je od 30-60 cm, jméno je prý odvozeno od typu bambusu shinodake, ze kterého se vyrábí. Používá se v hudbě naguta a kabuki. Dá se pořídit zhruba za 600 Kč. Zvláštní verzi hitů hrané na shinobue uslyšíte od dua Shinpu. Hraje na něj Ryu (dříve Ushi Waka) z Orochi.
https://www.youtube.com/watch?v=3Zy_iYgQJg8

Ryuteki (youjou, outeki)
Je horizontální flétna, říká se jí dračí. Vyrábí se prý z více jak sto let starého bambusu zvaného susudake. Má 7 děr pro prstoklad, první 3 pro levou ruku, ostatní pro pravou. Ryuteki je asi 40 cm dlouhé. Používá se při písních gagaku a prý je to oblíbený hudební nástroj samurajů i bojovníků ninja. Cena ryuteki je okolo 2000 Kč a v oblibě ho má již zmíněný Ryu z Orochi.
https://www.youtube.com/watch?v=U2pxa2LauBU&list=PLf6xyfgPeYP7jmv2lXk9Vq-Oi4XVQ4K4S&index=1

A co se týče fléten a animé, tak určit, jestli je to shinobue, ryuteki nebo i nohkan, je docela těžké. V Nitaboh je to snadné, Nitaro začínal u ryuteki, pak hrál na shakuhachi a nakonec na shamisen, ale u ostatních třeba Naruto (Sasuke Uchiha), Fushigi Yuugi (Amiboshi), Saiunkoku Monogatari (Ran Ryuuren) nebo Basilisk (Kouga Gennosuke) se to vážně jednoznačně říct nedá. 

Stran: [1] 2 3 ... 5