akichan
napoveda vypnout Akichan patička

Akihabara.cz


Zobrazit příspěvky

Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.

Příspěvky - matenrou

Stran: [1] 2 3 ... 12
1
Setkání / Cyklus přednášek o Japonsku 2019
« kdy: 02. Leden 2019 - 23:24:08 »

2
Všeobecná diskuze o Hudbě / Moje nej album/skupina pro rok 2018
« kdy: 30. Prosinec 2018 - 22:46:30 »
Máme tady konec roku a tak opět přicházím s otázkou, co vás hudebně tento rok zaujalo tak, že si to nechcete nechat pro sebe.

Za mě bych doporučila CD Otonoe japonské skupiny Wagakki Band.
https://www.youtube.com/watch?v=8ZrCW6ao04g
Dále album Battlefields Of Asura od tchajwanských Chthonic.
https://www.youtube.com/watch?v=Wil6crOV6DU
Sólovku Black Labyrinth Jonathana Davise, kde se tu a tam objevují i asijské nástroje.
https://www.youtube.com/watch?v=pUt4kwtqS48
Od tuniských Myrath kompilaci Merciless Times a singl Dance.
https://www.youtube.com/watch?v=b2rKORvyOcM
Izraelskou formaci Orphaned Land a jejich počin Unsung Prophets And Dead Messiah.
https://www.youtube.com/watch?v=hurWzo01FpM
Taky americké nu-metalisty Disturbed a jejich Evolution.
https://www.youtube.com/watch?v=eQji1bEXwc0

A z objevů bych vyzdvihla kazašskou folkovou skupinu Hassak.
https://www.youtube.com/watch?v=Kz7Bt-zERQc
Pak bych zmínila indickou bandu Bloodywood, kteří začínali jako sranda folk metal, ale pak začali se svou svébytnou tvorbou.
https://www.youtube.com/watch?v=6uJoN_I9ebQ
A pak mongolskou skupinu The Hu Band.
https://www.youtube.com/watch?v=v4xZUr0BEfE

A pak skupinu Beast In Black z Finska, která mi byla doporučena a sama jí šířím dál a jeden človíček mi ukázal cestu k Wardruna https://www.youtube.com/watch?v=8UPUPDo20nM a stylu dungeon synth, který je vážně zajímavým žánrem. Moc děkuji.   

3
Novinky / Re:Veselé Vánoce
« kdy: 24. Prosinec 2018 - 01:01:24 »
Hezké Vánoce všem.

Situace se starší verzí Aki, to se prostě stává. Možná už bylo na čase přijít s V3, která bude ještě lepší.  ;) Moc za ní děkujeme a nejen za to.

Přeji všem klidné svátky plné pohody a v novém lepším roce hodně zdraví, štěstí a co nejméně starostí.


6
Vítejte, vítejte!
Vánoce se kvapem blíží a vše kolem nich je v plném proudu. Pokud si budete chtít vydechnout, tak přijměte pozvání k tomuto speciálnímu dílu.

Typické vánoční skladby zná každý a pokud jich nemáte ještě dost, v tomhle díle si je užijete v tak trochu jiném podání... asijském!
Proto nebudu plýtvat slovy a tady je máte! :)

https://www.youtube.com/watch?v=Wa16t3wIBN4&list=PL4nHOSNbrl5eN3b2KjqH6tw723D5OgUpm
https://www.youtube.com/watch?v=Xb8cNfQPeEY
https://www.youtube.com/watch?v=51NlABxk9dI
https://www.youtube.com/watch?v=qJkiYNeDsw4
https://www.youtube.com/watch?v=nov6c8o1IsU
https://www.youtube.com/watch?v=BhLK2nwh3J0
https://www.youtube.com/watch?v=ovzbNPScfY4
https://www.youtube.com/watch?v=msult-2Brm4
https://www.youtube.com/watch?v=cj9_6pW-Bn0
https://www.youtube.com/watch?v=EXSEFqoShEk
https://www.youtube.com/watch?v=T5HVxG4SHkY
https://www.youtube.com/watch?v=xF9XU7EZO-4
https://www.youtube.com/watch?v=MgOK0c-agwc
https://www.youtube.com/watch?v=EoEDqggiJ34
https://www.youtube.com/watch?v=TbagZvKn4Qk
https://www.youtube.com/watch?v=khJ6bJiC9qk
https://www.youtube.com/watch?v=BUnRdFBbfpk
https://www.youtube.com/watch?v=ZN3gEc00b4I
https://www.youtube.com/watch?v=pjmtjtXQVF0
https://www.youtube.com/watch?v=dO7Jf6lMg6U
https://www.youtube.com/watch?v=jM0g2V8dKoY
https://www.youtube.com/watch?v=iOqAxufwAm0
https://www.youtube.com/watch?v=PAhMGWHnKTE
https://www.youtube.com/watch?v=BEhFVpDKraw
https://www.youtube.com/watch?v=egAKEbHGP04
https://www.youtube.com/watch?v=0I1pRVRR0U0

P.S.: Ať se z chystání Vánoc nezblázníte a pokud znáte další zajímavé asijské verze koled a vánočních písní, sem s nimi. Tak se držte a hodně štěstí s Aki. 

7
Díky tomuto dílu jsem nesvá. Psát už jen úvodník. Ráda bych totiž představila japonskou hudbu, myslím si, že někteří z vás budou určitě vědět víc. Takže ať je ta má seppuku rychle za námi.:))

Japonská hudba 
Japonská tradiční hudba zvaná také ongaku má dlouhou historii, ovlivnila jí hlavně Čína a Korea a náboženské směry. Hlavním rysem většiny stylů je určitá střídmost, úspornost a koncentrace na každý tón tzv. buddhovství jednoho tónu. Tyto znaky se dají najít už před příchodem buddhismu, mohlo by se říct že v celé historii japonské hudby.

Historie
Historie japonské hudby sahá ještě hlouběji než je legendární založení japonské říše (660 př. n. l.), byly to hlavně rituální písně kultury Jomon (10 000 - 300 př. n. l.). Za následného období Yayoi (300 př. n. l. - 250 n. l.) se z těchto rituálů stal základ pro shintoismus. Z této doby se našly bronzové zvony tzv. dotaru. Shintoismus pak doznal rozmachu období Kofun (300 - 710), kdy vznikl centralizovaný stát Yamato. V této době začalo být Japonsko pod vlivem Číny. Projevilo se to nejen v hudbě, kdy si Japonci osvojili zásadní stylizaci i nástroje, ale i v dalších záležitostech např. keramice a právě z této doby se našly figurky haniwa, některé z nich měly hudební nástroje jako bubny a citery. V 6. století v Japonsku nastal rozvoj dlouhých citer koto a zvonů pro shintoistické obřady a tance. Podobné tance a i ty pohřební a japonskou hudbu jako takovou popsal už dříve ve 3. století Wei Zhi. Čistý šamanismus v té době přetrvával hlavně u lidu Ainu, kteří používají své vlastní nástroje, styly hudby i tance (díl XII). Za doby korejského království Silla bylo do Japonska posláno na 80 hudebníků a Japonsko pomalu začala ovlivňovat další velká kultura východu. Japonci následně sepsali dva důležité spisy Kojiki a Nihon Shori, ve kterých se mimo jiné píše i o hudbě. Za éry Nara (710 - 794) byla vytvořená raná hudba gagaku, ve které hrály mnohem větší orchestry. V roce 736 k ní přibyly tance bugaku. Gagaku vycházela nejprve z čínské hudby přijaté za čínské dynastie Tang tzv. togaku. Během vlády krále Shomu (756) měl už 21 perkusí, 12 strunných nástrojů a 12 dechových. Pevnou součástí byli tanečníci a akrobaté sangaku. Během období Heian (794 - 1185) na Japonsko dopadl silný vliv Koreje. Vytvořila se tak další verze gagaku tzv. komagaku. Vycházela z hudby, která se hrála v Koreji za dynastie Goguryeo. Komugaku se orientuje na dechy a perkuse, je i poctou Konfucia. V té době měla japonská hudba několik stupnic - ryo, ritsu, yo a ain. První dvě byly staré stupnice o sedmy tónech, poté Japonci přijali i pentatoniku. v té době se vytvořila vokální hudba eikyoku a shintoistická hudba kagura měla už několik stylů. Buddhistická obřadní hudba se také rozvinula do několika forem jako saimon, goeika nebo bon odori. Za následného období Kamakura (1185 - 1333) vznikly písně heike monogatari, rozšířila se folková hudba a písně honkyoku (originální písně) hrané na flétnu shakuhachi hlavně mnichy komuso v zen buddhismu. Začala se šířit hudba hraná slepými mnichy moso třeba na loutnu biwa. nebo slepými žena mi goze. V éře Muromachi (1333 - 1573) nastal velký rozvoj divadla kyogen a hudby noh i japonské opery. Období Edo (1603 - 1867) přineslo rozmach hudby pro nástroje koto, shamisen a shakuhachi. Za éry Meiji (1868 - 1912) se kladl důraz na divadlo kabuki, ale po dvě stě letech izolace začal Japonsko ovlivňovat i západ. Druhá půle 20. století je už o nástupu j-music, jak jí známe, ale nyní ke starším stylům.

Gagaku       
Je ušlechtilá hudba, jsou to ceremoniální zpěvy a tance na císařských oslavách. Její notová škála yo se zakládá na pentatonice. vychází z togaku, která má základ v čínské yayue a Korejí inspirované komagaku. Spojením těchto dvou stylů a japonské hudební produkce vznikla dnešní gagaku. Pojmenování gagaku vzniklo v 10. století. V hudbě gagaku jsou slyšet hlavně tyto nástroje - flétny, sho, koto, taiko, gongy a pár dalších perkusí. Japonci postupně vytvořili několik stylů, čistě instrumentální kigaku a z čínské hudby odvozené kangen s tanci bugaku (ty se tančí v maskách) a zpívané umeuta, kagurauta, azumaasobi, saibara a roei. Gagaku obsahuje 3 repertoáry. Shintoistickou a císařskou hudbu kuniburi no utamai, dále zpěvy založené na národních a lidových popěvcích utaimoro a zpěvy vytvořené z cizí hudby, již zmíněné togaku a komagaku.
Shoumyo         
Shoumyo jsou zpěvy buddhistických mnichů, které vznikly v 7. století z čínských zpěvů fan-baj. Podle hudby se dělí na ryokyoku a rikkyoku a podle jazyka na bonsan, ty vychází z původního indického sanskrtu, kansan z čínských buddhistických súter a wansan jsou v japonštině. Shoumyo jsou taková hudební odříkávání buddhistických textů.
Kabuki
Kabuki vzniklo v roce 1603 díky Izumo No Okuni. Kabuki jsou vytříbená divadelní představení a umění s hudebním doprovodem. Skupinám, které při nich hrají, se říká hayashi-kata. Hudba kabuki se dělí do 3 kategorií - geza, shosa-ongaku a ki a tsuke. V hudbě geza jsou hudebníci na scéně vpravo za černou bambusovou plentou kuromisu, geza obsahuje 3 typy doprovodu: uta jsou zpěvy a hra na shamisen, aikata označuje jen doprovod hrou na shamisen a v narimono hrají hráči i na jiné nástroje. 2. kategorií jsou shosi-ongaku, kdy jsou hráči přímo na scéně, tato hudba vychází z jiných žánrů jako nagauta, takemoto, tokiwazu a kiyomoto. Ki a tsuke jsou založené na bicích nástrojích. Kabuki se dostalo na seznam UNESCO.
Noh (Nougaku)
Noh patří jako kabuki k divadelní produkci. Skupinám se také říká hayashi-kata. hudba je založená hlavně na bicích jako shime daiko, taiko, tsuzumi a flétnách typu nohkan. Zpěváci yokyoku zpívají převážně chóry obsahující sútry. Noh se dělí na kotoba - více mluvená a fushi - více melodická. Už před 14. stoletím byla hudba noh buď zpěvná utai nebo mluvená kataru.
Dengaku
Dengaku je hudba a tanec stvořený za období Heian. Tvrdí se, že vznikla z rituálu taasobi, což byly modlitby za dobrou úrodu rýže. Tanečníkům se říká dengaku hoshi. Dengaku se brzy stala hudbou aristokracie.
Sank-joku
Sank-joku je hudbou tří nástrojů, nyní je to koto, shamisen a shakuhachi. Dříve byly místo shakuhachi housle kokyu. Na sank-joku je založená komorní hudba. Při zpěvu i hře se používá vibrato.
Heike monogatari (Heik-joku)
Jsou hrdinské zpěvy stvořené v roce 1185. Vypráví o bojích rodů Heike (Taiko) a Minamoto (Genji). Hrají se na loutnu biwa a mají epický charakter a jsou poměrně dlouhé. Později se staly součástí noh, kabuki i loutkového divadla bunraku. Hrávali je i samurajové a to nejen jako součást tréninku.
Kaidan
Jsou tajemnými až hororovými písněmi o duších a démonech. Navazovaly na heike biwa.
Heike biwa (Heikyoku)
Vzniklo za éry Kamakura a hráli jí i dodnes hrají slepí hudebníci na loutnu biwa. Nejznámější je Tales Of The Heike. Do konce období Edo byli hudebníci pod ochranou práva todoza, později se stali součástí noh, kabuki, nagauta a joururi jako tzv. heike-gakari.
Soukyoku 
Jsou písně založené na čínských popěvcích, jako doprovod se používá čínská citera guzheng. Rozděluje se na 2 typy: ikutaryu z východu, v doprovodu se shamisen a yamadaryu ze západu, zaměřený na zpěv.
Imayo
Imayo vznikly někdy uprostřed údobí Heian, vychází z wansan shoumyo. Není to jen hudba ale i tance, tanečníkům se říká shirabyoshi. Imayo se stalo součástí císařské hudby.
Minyo
Minyo se používá pro označení folkové hudby. Je několik různých stylů, někteří k nim řadí i zpěvy a hudbu, kterou hrají geishi. Každá oblast má svou charakteristiku, celkově to jsou především inaka bushi (lidové písně), inaka buri (lidové popěvky), hina uta (venkovské zpěvy) uta (písně), ze kterých vychází enka a potom komori uta (ukolébavky). Jinak zní písně ze severu a odlišně na jihu. Nejvíce charakteristická je hudba z Okinawy tzv. umui shima uta s tanci kachashi. Je z ní cítit vliv Japonska ale i jiných národů, hlavně Číny. Její stupnice je do-mi-fa-so-ti, tedy pentatonická. Hlavním nástrojem je sanshin.
Kayokyouku a enka   
Jsou moderní styly hudby, které vznikly na přelomu nebo po něm 19. a 20. století. Tyto styly mají charakteristiku tradiční hudby.
Joururi
Je epická hudba, která se hraje na shamisen. Zpěvem tayu se vypráví příběhy a legendy ze starého Japonska. Joururi má tisíciletou tradici. Během staletí a především v éře Edo se vytvořilo několik stylů pojmenovaných podle svých zakladatelích. Každý styl má svou charakteristiku a jsou součástí jiných představení.
Hudba bunraku
Bunraku je japonské loutkové divadlo, jeho hudební doprovod vychází především ze stylů joururi. Zpěv tayu vypráví příběh a popisuje děj. Hudebník používá hlavně shamisen a to hlavně tzv. futo-zao shamisen. Později se přidaly i jiné nástroje jako shakuhachi, koto nebo perkuse.
Nagauta
Nagauta je hudbou pro shamisen. vytvořil jí Ogiebushi Ogie Royuu (za éry Edo, kolem roku 1767). Jsou tři styly. Jeden se používá pro divadlo kabuki, druhý je jako doprovod k tancům kabuki a třetí je svým vlastním stylem.
Kagura
Je hudbou a tanci při shintoistických obřadech a slavnostech matsuri. Je to jeden z nejstarších japonských hudebních stylů. Používají se při ní flétny, zvony, činely, bubny. Hraje a tančí se na místě zvaném kamukura. tančí je především miko, tzv. dívky ze svatyň. Tato hudba je popsaná už v Kojiki i Nihon Shoki. V kapitole Ama No Iwato se mluví o šamanovi Amenouzume, který předvádí rituální tance. Kagura má několik podob, např. miko kagura je jemnější a používají se místo bubnů dřívka. Kagura se tančí i v maskách, obřadních rouchách a s mnoha posvátnými talismany.

Japonský lid stvořil mnohé styly, všechny tyto styly nespojuje jen vytříbenost a dokonalost, která je pro Japonce životní cestou, ale i tzv. velká pětka nástrojů- biwa, shakuhachi, shamisen, koto a taiko. Tuto pětku si oblíbili i moderní folkové skupiny, nebo ty které folk mísí s jinými žánry např. Wagakki Band, Wadaiko Yamato nebo Yoshida Brothers a i oni mají podíl na tom, že tradiční melodie a zvuky neupadají a šíří se do povědomí lidí jiných zemí.

Tímto dílem bych tento seriál uzavřela, to podstatné již bylo zmíněno. Možná později napíšu i pár řádků o hudbě několika kultur, které měly na hudbu východu lehký vliv. Nyní bych se chtěla prozatím rozloučit a poděkovat za přízeň a pokud vám tento můj seriál přinesl několik nových informací, tak jsem jedině ráda.

https://www.youtube.com/watch?v=5OA8HFUNfIk
https://www.youtube.com/watch?v=9RwqWhMS688
https://www.youtube.com/watch?v=V9QHX0LTL0w
https://www.youtube.com/watch?v=kEUQNvn8EJQ

8
Setkání / Yamato opět v roce 2018 v ČR - poslední lístky
« kdy: 21. Říjen 2018 - 16:38:41 »
Japonští bubeníci Yamato opět vystupují v České republice, zbývá ještě posledních pár lístků.
https://www.novinky.cz/kultura/485951-yamato-japonsti-bubenici-se-vraceji.html
Seznam míst:
26.10. Zlín
27.10. Brno
29.10. a 30. 10. Praha
31.10. Pardubice
1.11. Ostrava
Ticketstream https://www.ticketstream.cz/tsp/ts1website/vstupenky/yamato-the-drummers-of-japan?gclid=EAIaIQobChMI1cjruN6X3gIVUOd3Ch1mtQB5EAAYASAAEgLcDPD_BwE

9
S novým dílem nová země. Ráda bych popsala vietnamskou hudbu, která je i přes vlivy jiných národů poměrně svá a to nejen hudebně tak i myšlenkově.

Vietnamská hudba
Vietnamskou hudbu by asi nejvíc popsalo slovo různorodost, ve Vietnamu je totiž více jak 50 menšin a každá má svou kulturu a tedy i hudební pojetí. Vietnamská hudba sice byla ovlivňována Čínou, Korejí, Indií, Thajskem i Mongolskem, přesto si zachovala i dost ze svého, např. nástroj dan bau (jednostrunná citera), který se používá takřka ve všech stylech, se stal symbolem Vietnamu, ale v jiných kulturách východu podobný skoro neuslyšíte. Vietnamská hudba je sice založena na pentatonice, ale není fixovaná na čínskou škálu. Má několik svých melodií a mnohem více variací.
Druhým charakteristickým slovem je improvizace, ta se objevuje ve všech žánrech a stylech a že jich Vietnamci během tisíciletí vytvořili nemalé množství.

Historie   
Historie vietnamské hudby by se dala rozdělit na pět etap.
Etapa první zahrnuje pravěk a starověk, kdy zde byly různé kmeny, každý z nich měl ceremoniální pohanskou i lidovou hudbu, preferovali jiné nástroje, ale perkuse byly u všech jedny z nejoblíbenějších. V roce 111 př. n. l. Vietnam dobyla Čína. Tím začal čínský vliv. Druhá etapa odstartovala v 10. století n. l. za vlády dynastie Dinh (968 - 980), byla to jedna z prvních opravdových vietnamských dynastií, z té doby se našly historické texty, bubny, perkuse, ústní varhany i flétny. Za této etapy (10. - 14. stol.) Vietnam nadále podléhal vlivu Číny, ale i vlivu Čampského království, jež se rozkládalo na jihu Vietnamu, toto království bylo hinduisticky založené a silně na něj působila Indie, tedy i na samotný Vietnam. Za třetí periody (15. - 18. stol.)
stále přetrvával vliv Číny i lehce Koreje, za krále Ly Thai Tong vznikla nová dvorská hudba, vzorem jí byla ta čínská, která se v Číně vyvinula za dynastie Ming. Díky tomu se pozměnily nástroje, typický orchestr, repertoár i styl. Během čtvrté etapy (19. stol. - 2. sv. válka) nastal velký rozkvět nových stylů, Vietnamci obnovili své původní kořeny, byla to takříkajíc doba národního uvědomění. V té době se velké role ujalo i divadlo. Na začátku 20. století pak nastalo pomalé přejímání západních nástrojů jako mandolíny, kytary, housle. Pátou etapou (1945 - dosud) je moderní doba, ve které se tradiční hudba neztratila a i když po roce 1980 začal Vietnam přebírat i nové styly, tradiční hudba se i nyní dál vyvíjí.
Historie jejich hudby by se dala takto jednoduše shrnout, ale je to trochu komplikovanější, vývoj neprobíhal všude stejně a Vietnam se z tohoto hlediska dělí na tři hlavní regiony, sever, centrum, jih, v každém z nich vznikly jiné styly a nástroje a zásadní vlivy se objevily v lehce odlišné době.
Severní Vietnam: ca tru, chau van, cheo, quan ho, tuong, xam  Centrální Vietnam: ho, ly, nha nhac Jižní Vietnam: don ca tai tu, cai luong
Existuje ještě několik dalších stylů, které se nedají přesně určit.

Nástroje  
Přesto, že jsem již vietnamské nástroje popsala v několika předchozích dílech, jejich názvy jsou si docela podobné, proto je raději krátce znovu zopakuji.
Hlavním nástrojem je jednostrunná citera dan bau, z dlouhých citer, Vietnamci ještě používají dan tranh. Louten mají několik typů, tzv. měsíční loutnu dan nguyet, dále dan sen s tělem ve tvaru květu, hruškovitou dan ty ba a shamisen podobnou dan tam. Hrají často na dulcimer dam tam thap luc a na housle dan gao s tělem z kokosu, dan nhi, které vyvinuli z houslí erhu a kni, jehož struna se vkládá do úst (díl III). Z dechových nástrojů jsou nejdůležitější hoboj ken bau, flétna sao a ústní varhany m'buot. Z bicích bych jmenovala různé bubny trong, xylofon trung, poskládaný z bambusových stébel, litofon dan da a osobitou zvonkohru klong put.
Všechny tyto nástroje a pár dalších, které používají především menšiny, tvoří hudbu následujících stylů.

Nha Nhac
V překladu elegantní hudba, vznikla za dynastie Tran (13. stol.). Patří k nejvrcholnější dvorské hudbě Vietnamu. Později se začala hrát i při ceremoniích v chrámech. Také proto se rozdělila na 3 typy, nha nhac - elegantní dvorská hudba, dai nhac - velká hudba a tieu nhac - malá hudba. V 19. století se přidal i tanec van vu (lidové tance) a vo vu (válečné tance). Nha nhac měla původ v Číně a byla pokračováním čínské hudby yayue. Později byla ovlivněna královskou hudbou z Čampa. Hlavními nástroji je ken bau, dan ty ba, dan nguyet, dan tam, dan nhi, sao, bubny trong. Nha nhac je dost strukturovaná hudba a existuje 126 písní. V roce 2003 byla zapsaná na seznam UNESCO.

Dvorská hudba Hue   
Za dynastie Nguyen v 19. století za vlády krále Tu duc vznikla nová dvorská hudba, vychází z královské hudby nha nhac i z folkové hudby. Má obrovskou škálu repertoáru a vysokou profesionalitu. Tak jako u nha nhac i v Hue existují rozdílné typy jako rituální, dvorské, taneční, i slavností a mimo jiné i opera. 

Hat Chau Van
(Chat Van) Je duchovní hudba užívaná v ceremoniích. Má zvyšující se rytmus a až transcendentální pojetí. Hudebníci zároveň zpívají a hrají 4 - 8 hodin. Používá se při ní dan ty ba, dan nguyet, malé bubny, činely, flétny a dan bau.

Xam
(Hat Xam) Je styl lidové hudby, populární na severu, později se z ní stala hudba tradiční. Hráli a i dodnes jí hrají slepí hudebníci, cestují z města do města a zpívají o různých tématech, lásce ale i satirické písně. Xam vznikl někdy za dynastie Tran (13. stol.).

Hat Then 
Jsou náboženské dlouhé písně. Vypráví o cestách do rajského království Nefritového císaře a otázkách a odpovědích zde vyřčených.

Do Ca Tai Tu
Patří k amatérské hudbě, hraje se po práci, zpívá se mezi rodinou, přáteli, sousedy z vesnice. Zpěvy jsou veselé a používá se pět tradičních vietnamských nástrojů: dan nguyet, dan ty ba, dan tranh, dan bau a dan tam.

Vietnamské ukolébavky
Řadí se k lidové hudbě venkova. Nejsou to jen ukolébavky, učí o lidských pocitech, poznání i o životě vůbec.

Ho, Ly 
Jsou obě hudby a zpěvy prastarého původu, jsou emotivní a dost se v nich improvizuje. Ho se zpívá při práci, bývají i dialogem mezi ženou a mužem. Ly pak učí o životě.

Nhac Dam Ma
Patří k pohřební hudbě.

Nhac Le         
Jsou rituální písně, které vznikly za dynastie Tran (13. stol.).

Quan Ho       
(alternativní zpěv) Tento kolektivní zpěv pochází z oblasti Ha Bac. Má mnoho variací a zpívá se i bez kapely. Dost se improvizuje a užívá se i při rituálech. Jsou to skupiny mužů a žen (často 5 - 6 členů), mají pojmenování jako členové rodiny, anh ca (1. bratr), chi ca (1. sestra), anh hai (2. bratr), chi hai (2. sestra)... Bratři nosí turbany, deštníky a tuniky, sestry moba mobay (tradiční ženský šat). Existuje 400 písní a 216 melodií, při zpěvu vzniká duet nebo mnohačlenný dialog mezi bratry a sestrami. Od roku 2009 je tato hudba na seznamu UNESCO.

Ca Tru
(Hat A Dao) Říká se jí i hudba společnic. Začalo se s ní v královském paláci před 600 lety. Používají se při ní loutny a nástroje, které vydávají hlubší tóny. Při zpěvu se užívá vibrato. Existuje 36 forem a melodií the cach. V hudbě Ca Tru se dodržovala 3 pravidla: zpívala žena (dao nebo ca ncong), muzikanti (kep) bývali muži, kteří hráli na strunné nástroje a třetím pravidlem bylo, že rytmus udával quan vien hrou na bicí. Dnes jsou i čistě ženské skupiny. V Ca Tru se vyskytují tzv. 4 elementy: Hat Tho - uctivé zpěvy, Hat Thi - soupeření zpěvů, Hat Choi - zpěvy k radovánkám a Hat Noi - recitativní zpěvy. Ca Tru se přirovnává k hudbě gejš a od roku 2009 je na seznamu UNESCO.

Nhac Dan Toc Cai Bien       
Je moderní forma lidové hudby. Začala se hrát v 50. letech 20. století na Hanoi Conservatory Of Music. Je to tradiční hudba se západním stylem zápisu, notami, systémem hry, je ale kritizována pro svůj nečistý zvuk.

Vietnamská opera   
Existují tři hlavní směry, které byly ovlivněny nebo se vytvořily z Pekingské opery - Hat Cheo, Hat Toung a Hat Cai Luong. Vietnamci si dříve vytvořili i svou verzi opery zvanou Cheo opera. Ta vznikla na prastarých venkovských festivalech, vliv na ní měl šamanismus a charakterizují jí specifický zpěv, strunné nástroje a silný důraz na perkuse.

Hat Cheo 
Je forma až satirického muzikálu s tanci. Původ má na severu. Často se hrálo venku, herci a zpěváci byly spíš poloamatéři, dnes se více vystupuje uvnitř budov a umělci jsou profesionálové. Hat Cheo byl vytvořen v 10. století a má reflektovat Vietnam.

Hat Tuong
(Tuong, Hat Boi) Jsou vše názvy pro dramata, která se hrála v přírodních amfiteátrech. Mají 500 letou historii. Jsou to neobvyklé vietnamské hry, ve kterých se zpívá o hrdinech, lidském chování i bitvách třeba za právo a pravdu.

Cai Luong 
(Hat Cai Loung) Tak se nazývá poměrně mladá forma vietnamského divadla. Vytvořili jí v roce 1920, dá se popsat jako unikátní vietnamská dramata napsaná podle skutečných životních zkušeností. Charakteristický je zpěv a vliv francouzské komedie.

Vietnamská hudba a její styly jsou různorodé, tak jako jejich menšiny a i když v předešlém shrnutí byly popsány základní znaky zásadních stylů, tak se tyto styly můžou lehce měnit v závislosti na regionech. A i přes vlivy jiných si vietnamská hudba zachovala nebo vytvořila svou unikátní podobu hudby.

P.S.: Tyto řádky jsou úzkým pohledem jednoho amatéra a byla bych jedině ráda, pokud by sami Vietnamci něco málo nenapsali.

https://www.youtube.com/watch?v=Q1TFzCjWhtw
https://www.youtube.com/watch?v=JQEzlH85J6g
https://www.youtube.com/watch?v=wRWXjdd4F3s
https://www.youtube.com/watch?v=6PrSp5J1-rM

10
Setkání / Japonští metalcore Crystal Lake v Praze
« kdy: 04. Říjen 2018 - 19:00:13 »
Japonská skupina Crystal Lake vystoupí 2. 12. v Praze.
Více info: http://www.coremusic.cz/koncerty/prosinec/1455-bury-tomorrow-uk-36-crazyfists-us-cane-hill-us-crystal-lake-jap

Mimo jiné jim nyní vyšlo EP The Circle. http://crystallake.jp/release/

A menší povídání o nich naleznete v říjnovém vydání Fakker.

11
Korejské divadlo
Korejské divadlo vycházelo ze šamanských a rituálních písní, do začátku 20. století se dalo spíš charakterizovat jako představení různých pásem obsahující tanec, zpěv, hru na nástroje. Hry a dramata, jak je známe z Řecka, se pořádně objevily až v posledních 100 letech. V korejském divadle se často hrají 2 typy vystoupení, pansori a talchum. Talchum je tanec s dřevěnými maskami, víc se v něm mluví než zpívá. Korejské divadlo se do 19,. st0loetí hrálo jen venku.

Chwita
O hudbě chwita jsem se už zmiňovala, ale znovu připomenu nejdůležitější fakta. Chwita (dech a úhoz) se začala tvořit za Goguryeo jako vojenská hudba a úcta králi, v období Joseon byl ustanoven její oficiální vznik. Hudbu diriguje deungchae (gilgunak). Chwita (také daechwita, velká chwita) má v repertoáru 5 částí. Hraje se při ní na jing, janggu, jabara, buk, nabal, nagak, taepyeongso i ulla. 
https://www.youtube.com/watch?v=k3tNII_8FOE 

Tyto všechny žánry a několik dalších méně používaných tvoří korejskou hudbu, ve které se snoubí elegance s lidovostí, klid i živelnost, prostý šamanismus s propracovaností pozdějších rituálů, modlitby za zesnulé i oslava života va i když je korejská hudba mnohasetletou tradicí, je to tradice, která žije, Korejci se k ní hrdě hlásí, posouvají a vyvíjí jí dál a to jak na jihu tak i na severu.

12
Ráda bych následujícími řádky přiblížila hudbu dalšího z východních národů. Tak tedy, vítejte v Koreji!

Korejská hudba 
Korejská tradiční hudba je i dnes  pro Korejce národním pokladem, Korejci na své tradice, ke kterým patří i tradiční zpěvy a tance, nezapomněli, právě naopak. V Koreji najdete snad nejvíc propojení moderních stylů s původní hudbou a nástroji.
Všeobecně vzato se korejská hudba nechala ovlivnit jen jedním národem a to Čínou (o čínské byl mimochodem minulý díl). Při japonské invazi už Japonsko do hluboce zakořeněných stylů a systému tak nezasáhlo. 

Historie
Dějiny korejské hudby nemají přesně stanovený počátek. Kořeny sahají do období před vládou Tří království, kdy zde bylo šamanství, ve kterém byla hudba jednou z nejvyšších forem komunikace s démony, duchy atd., zajímavostí je, že role šamanů patřila spíše ženám, říkalo se jim mudang a hráli i na festivalech, jejich hlavními nástroji byly bubínky, později i gongy a zvonky. V několika hrobech ze 3. a 4. stol. př. n. l. se už našli i píšťaly, dlouhé citery, loutny a flétny, teoretici tím poukazují, že už v té době měla Korea svou palácovou vznešenou hudbu.
Pak přišlo období vlády Tří království (37 př. n. l. - 562 n. l.) a první velký rozkvět korejské kultury. Každé z těchto království přišlo s novými žánry a každé si oblíbilo jiné nástroje. Goguryeo se orientovalo na piri, bipa a geomungo, Baekje bylo jakýmsi mostem mezi Čínou a Japonskem, hudebníci se učili hudbu z Číny, kterou později předávali i Japonsku. V roce 2001 japonský císař Akihito prohlásil, že hudba z Baekje dala vzniknout tradiční hudbě Japonska. Třetí království Silla kladlo důraz na nástroje geomungo, bipa a gayageum. Následná éra pozdější doby Tří království (562 - 935 n. l.) přinesla větší vliv Číny a její dynastie Tang, vyvíjely se školy hudby a buddhismus přinesl nové zpěvy. Z původních šamanských zpěvů se začala tvořit více národní hudba a to hyangak, tangak a aak. Z čínských nástrojů si Korejci stvořili své- hun, ajaeng, saengpyonjong nebo pyeongyong.
Po spojení Koreje a následné vlády dynastie Goryeo (918 - 1392 n. l.) položili Korejci základy některým dalším hudebním stylům. V roce 1145 byla sepsána kniha Samguk Sagi, ve které se mimo jiné zdůraznila úloha citer geomungo a guqin, Korejci tak navázali na tradiční nástroj filosofa Konfucia a i navzdory tomu později nastal velký rozvoj tance a převážně buddhistických rituálů.
Za následné vlády dynastie Joseon (1392 - 1897 n. l.) Korejci vytvořili hned několik důležitých hudeb, např. v 15. stol. chwita, Korea se v té době víc vrátila k myšlenkám Konfucia, vyvinula nové rituály i systém notového zápisu jeonggambo. Přišel s ním Park Yeon (1378 - 1458). Ten také rozdělil hudbu na tři hlavní skupiny aak, dangak a hyangak. Za vlády krále Seongjong (1469 - 1494) byl sepsán Akhak Gwebeom, což je 9 svazků o hudbě a nástrojích. Korejci pak převzali několik dalších nástrojů např. yanggeum. Mimoto v roce 1443 vzniklo písmo hangul a texty se už tolik nepsaly ve znacích hanja, což bylo upravené čínské písmo.
Později vzniklo Korejské císařství (1897 - 1910), kdy začala být Korea pod vlivem, později i tlakem, Japonska, Korejci si ale zachovali svou hudební tvář a místo přebírání japonských stylů vytvořili i něco nového, přišli s novými hudebními variacemi, kterými zdůraznili svou národní příslušnost. Vlivům západu začali podléhat až později, ale to už je éra moderní hudby.

Paleum 
Korejci od Číny zprvu převzali nejen styly, stupnici a nástroje ale i jejich třízení do osmi skupin podle materiálu na výrobu (v Číně tzv. bayin). Korejci přijali jeho hlavní myšlenky a nazvali jej paleum. Můžete se s ním setkat i v Akhak Gwebeom. Korejský systém je následující: kůže - janggu (sever, zima), tykev - saenghwang (severovýchod, předjaří), bambus - daegeum (východ, jaro), dřevo - bak (jihovýchod, období před létem), hedvábí - geomungo (jih, léto), hlína - hun (jihozápad, období před podzimem), kov - jong (západ, podzim), kámen - pyeongyeong (severozápad, období před zimou). Korejci potom přišli s jedním nástrojem, houslemi haegeum, které jsou vyrobeny ze všech materiálů a veškeré zvuky přírody tak spojují do jednoho.
Všemi těmito nástroji tvoří Korejci svou národní hudbu, všeobecně se nazývá gugak a mnozí jí dělí do dvou hlavních skupin, jeongak a minsogak.

Jeongak            
Jeongak neboli pravá hudba, kultivovaná hudba. Někteří tvrdí, že se jedná o samostatný styl, jiní zase mluví o ucelené skupině různých písní. Ať tak či onak, jeho původ se datuje k období mezi pozdějším království Silla (668 - 935) a Goryeo. Vycházel z písní sogak, což bylo spojení tří hlavních proudů: hyangak, dangak a sinak. Její význam byl vyzdvihovám za dynastie Joseon, hrají se v něm jeongga, tzv. pravé písně. Vyznačuje se pomalým tempem, kdy každý tón zní několik sekund, zpěv není moc výrazný, můžete v něm slyšet i kagok - kombinaci mužských a ženských partů. Jeongak se řadil k palácové a ceremoniální hudbě a vyznačoval se myšlením Konfucia, láskou k přírodě a životu.
https://www.youtube.com/watch?v=FfFUtKeWYag 

Dang-ak
Dang-ak byl přijat ve 12. století, říká se mu také tangak, původem je to čínská rituální hudba, která se hrála v Číně za vlády dynastie Tang.

Hyangak
Hyangak vznikl před 1300 lety za vlády Tří království v Silla. Jsou to tradiční lidové tance a zpěvy, hrály je skupiny o 4 strunných a dechových nástrojích jako haegeum nebo piri, později se přidala hra na janggu. Hyangak je hlavně rituální hudba.
https://www.youtube.com/watch?v=TJReX2f8BFI

Aak
Aak vznikl z čínské hudby yayue. V roce 1116 dostal korejský král Yejong od čínského krále Huizong darem asi 400 hudebníků, 500 kostýmů a rituální objekty a tímto darem se položily základy aak. Pro aak a dangak je typické, že se hrají na nástroje vytvořené z původních čínských. Aak i dangak se hrají jen na ceremoniích určených Konfuciovi. Moderní repertoár aak má jen dvě melodické linky, 32 not a asi 4 minuty. Hraje se v něm pomalu.
https://www.youtube.com/watch?v=-rtsuRya4WY
K rituálním písním patří ještě beompae a muar. Beompae jsou buddhistické chorály, které vznikly za období Tří království. Jsou směsí zpěvu a hry na dechové, bicí a strunné nástroje, jsou jednoduché a v porovnání s ostatními docela dlouhé. Zpívá se venku. Muar je původní šamanská hudba. Písně jsou spíš modlitbou.

Minsogak
Je všeobecné označení folkovější hudby, říká se jí také minyo. Je hned několik stylů. Hrají se v sadách rytmů jangdam. Rozděluje je melodie a použité nástroje. Třídily se podle regionů, kde vznikly na dongu, namod a jeju.
Zpěv dongu je docela limitován. Namod je oproti tomu velice muzikální. Z těchto písní vznikly styly jako pansori a sanjo. Poslední jeju, to bylo 1600 písní s jednoduchou unikátní melodií a bohatým textem

Salpuri
Patří k původním šamanským písním a tancům, například se jím vymítalo zlo.
https://www.youtube.com/watch?v=ubRo6V4aUc8

Pansori
(pan - opera, sori - zpěv)
Pansori vzniklo v 17. století a prvními interprety byli šamani a pouliční zpěváci. V 19. století nastal zlatý věk pansori a do dramatických zpěvů přešla i komedie. Pansori je nazýván jako korejská opera, jsou to dlouhé písně, hraje je jeden hudebník (bubeník) a zpívá jedna osoba. Jsou to cykly, nazývají se madang a z původních 12 se dnes zpívá jen 5. V pansori je chang (zpěv), sasol (vyprávění) a pallim (dramatická gesta). Rytmika tzv. changdam je různá. Zpívá se falsetem. Je dodržováno 5 elementů - jo (melodie), changdam (rytmus), buchimsae (kombinace řeči a zpěvu), je (ideologie pansori) a oblečení hanbok. V roce 2003 se pansori stalo součástí UNESCO.
https://www.youtube.com/watch?v=ZU0mewGnTQQ

Sanjo
Sanjo je rychlá hudba bez pauz. Jsou v ní obvyklé i náhlé změny melodií a rytmů. Typickými nástroji jsou bubny, obzvlášť janggu, gayageum, ajaeng, geomungo, daegeum, haegeum, piri, taepyeongso a danso. Hudba sanjo je postavena hlavně na nástrojích, je to poměrně nový styl, vytvořil jej roku 1890 Kim Chang-Jo.
https://www.youtube.com/watch?v=l07AsF8U4B8

Sinawi
(Shinawi) Sinawi jinak zvaný shinbanggok (duchovní hudba) vychází ze šamanských ženských písní. Sinawi je hlavní hudbou, která se hraje na regionálních ceremoniích zvaných kut. Hudba sinawi nemá pevný řád a hodně se v ní improvizuje. Hraje se na flétny, haegeum, daegeum, janggu, buk a dnes i na gayageum a geomungo.
https://www.youtube.com/watch?v=QcqEzU7RiUw

Arirang
Arirang je 3600 variací a 60 verzí jedné písně, je to neoficiální hymna Koreje. Arirang vznikl před více jak 600 lety v oblasti Jeongseon. Prvně byl popsaný v roce 1756 a je zapsán v UNESCO ve dvou podobách Jižní a Severní Koreje. Během japonské invaze se stal protestsongem.
https://www.youtube.com/watch?v=f99tZQ8XtGM
https://www.youtube.com/watch?v=vwc5zTayVJw 

Pungmul
Pungmul vzešel z písní nongak za dynastie Joseon. Nongak byly šamanské písně, které se tančily v kruhu venku. I pungmul se tančí venku v kruhových formacích. Hudba je založena na zpěvu a bicích jako buk, janggu, gongy jing a kkwaenggwari. Později se přidaly dechové nástroje jako taepyeongso a nabal. Tančí se v maskách a s akrobatickými prvky. Hudba i tanec mají hovořit k srdci. Bubny totiž mají připomínat tlukot srdce a sama hudba je pak harmonií přírody a lidí. V roce 1978 se z něj zrodil nový styl samul nori, který je čistě bubenický, oproti pungmul se hraje v menších skupinách uvnitř. Pro pungmul je typické oblečení sashes a vlajka, má 5 barev folkové hudby, které znázorňují světové strany, zvířata i živel. Sever hyunmu (nahoře, želva, voda, zima, vzadu černá, vpředu bílá), západ baekho (bílý tygr, kov, podzim, vzadu bílá, vepředu žlutá), centrum deungsa (had, země, pán všech období, vpředu žlutá, vzadu oranžová nebo červená), východ cheongryong (modrý drak, dřevo, jaro, vepředu modrá nebo zelená, vzadu černá) a jih jujak (čínský fénix, oheň, léto, vepředu oranžová nebo červená, vzadu modrá nebo zelená).


13
Tímto dílem bych chtěla představit a alespoň lehce shrnout historii, styly, význam a myšlenky hudby dalšího národa východní Asie a tím je Čína.

Čínská hudba
Pro čínský národ byla hudba darem z nebes, přikládali jí až magické schopnosti, hledali v ní řád samotného vesmíru a snažili se nástroji napodobit zvuky přírody a přiblížit se pomocí ní nebesům, podle hudby hodnotili i jiné národy, prý by se dalo říct, že i intonace čínského jazyka byla vyvinuta z harmonií zpěvu. Někteří teoretici tvrdí, že studovat historii čínské hudby je totéž jako studovat historii samotné Číny, protože prý Čína bez hudby snad nikdy neexistovala a jak se vyvíjela Čína, vyvinula se i její hudba.

Historie 
Podle pověstí začala historie čínské hudby někdy kolem roku 2700 př. n. l., ale ve skutečnosti sahá ještě mnohem dál a to do 8. - 7. tisíciletí př. n. l., kdy na území Číny vznikaly a zanikaly různé kultury. V té době zde byly vyřezány první flétny z kostí tzv. gudi a později i stvořeny okaríny xun, o pár set let později i první bubny ze želvích krunýřů a pak i aligátoří bubny. Poté se vlády ujal legendární Žlutý císař (Huangdi) a za jeho života, někdy mezi léty 2700 - 2697 př. n. l., vytvořil jistý Ling Lun první bambusovou flétnu, která zněla jako zpěv čínského fénixe (fenghuang), v té době se začala psát podle legend historie čínské hudby. Mezi lety 1600 - 1046 př. n. l. se vlády ujala dynastie Shang a během ní se vytvořilo nebo zdokonalilo několik zásadních nástrojů jako zvony zhong, kamenné qing, dlouhé citery a bubny se pojmenovaly slovem gu. Vyvinul se ucelený systém stupnice o 12 stupních, o kterém budu ještě mluvit. Za následující dynastie Zhou (1046 - 256 př. n. l .) Čína přišla s prvními velkými orchestry, se systémem rozdělení nástrojů podle materiálu tzv. bayin. Bylo sepsáno pět knih zvaných Wujing. V knize Liji (Kniha rituálů) popsali hudbu a její náboženský význam, v knize Yijing (Kniha proměn) jsou popsané magické účinky hudby a v knize Shijing (Kniha básní) jsou texty 305 písní z období 10. - 7. století př. n. l. a popis hudebních nástrojů. V té době se zdůraznila úloha strunných nástrojů jako guqin, na nějž hráli i filosofové Konfucius a Mencius. Během období Jar a podzimů a pozdějším období válčících států začala vládnout dynastie Qin (711 - 256 př. n. l.) a to už existovaly 2 typy hudby yanyue (dvorská) a yayue (rituální) a 2 typy tanců vojenské wuwu a civilní wenwu. Během následující dynastie Han (202 př. n. l. - 219 n. l.) pronikl z Indie do Číny buddhismus, vznikly nové náboženské písně a vyvinuly se gongy luo, činely bo a dřevěné sochy tygrů a ryb a civilnější nástroje jako harfy konghou nebo loutny pipa. Později za doby Šesti dynastií a vlády dynastií Sui a Tang (220 - 960 n. l.) nastal velký rozkvět strunných nástrojů, Čínu začal ovlivňovat západ a byly založeny velké školy umění. Během následujících dynastií Song, Yuan a Ming se upevnila role čínské opery a smyčcových nástrojů, za dynastie Ming se z Persie do Číny dostaly dulcimery a za poslední čínské dynastie Qing, byla lehce vyměněná vznešená hudba za folkovou. Samotná lidová hudba procházela svým vlastním vývojem, v každém regionu zcela odlišným s různými vlivy, jinak zní hudba ve Vnitřním Mongolsku a jinak na jihu Číny. Posledním stupněm vývoje byla hudba guoyue, je to tzv. národní hudba 20. století a k jejím předním zástupcům patří Jay Chou, naleznete v ní moderní pojetí čínských tradic.

Stupnice a systém bayin    
Jak jsem už zmínila, tak už někdy v letech 1500 př. n. l. čínští hudebníci vytvořili ucelený systém stupnice, jejíž základem byly bambusové flétny Ling Lun, vytvořilo se 12 stupňů chromatické řady píšťal (nejen z bambusu ale i nefritu) a zvonků založené na pentatonické hudbě. Číňané znali a vypočítali matematické vztahy v tónech ještě před Pythagorem. 12 tónů symbolizovalo 12 měsíců v roce, 12 hodin dne, 12 hodin noci, různá zvířata a každému tónu přiřadili barvu. Liché tóny patří aktivitě, mužství, nebeské síle, světlu a yang. Sudé tóny představují pasivitu, ženství, sílu země a tmy a yin. Z těchto 12 tónů je 5 základních, každý patří k 5 elementům Wu xing (voda, dřev, země, oheň a kov) a pěti základním barvám (bílá, černá, modrá, žlutá, červená).
Bayin (8 zvuků) je systém rozdělující více jak 70 zásadních čínských nástrojů podle hlavního materiálu, ze kterých se vyrábí. Těchto 8 skupin symbolizuje i 8 větrů, tedy 8 světových stran, 8 ročních dob, barvu i znamení zvěrokruhu: kůže (ge) - bubny gu (sever, zima, krysa), tykev (pao) - sheng, yu, hulusi (severovýchod, předjaří, tygr, buvol), bambus (zhu) - dizi, xiao, suona (východ, jaro, králík), dřevo (mu) - zhu, muyu (jihovýchod, období před létem, drak, had), hedvábí (si) - guqin, guzheng, pipa, erhu, sanxian, yangqin, konghou (jih, léto, kůň), hlína (tu) - xun, fou (jihozápad, období před podzimem, koza, opice), kov (jin) - bianzhong, bo, luo (západ, podzim, kohout), kámen (shi) - bianqing (severozápad, období před zimou, pes, vepř). I bayin obsahuje koncept již zmíněných pěti elementů- kov, hlína a dřevo jsou buď přímo živly nebo k jejich stvoření je třeba i dalších jako voda a oheň, kámen patří zemi, tykev, bambus a dřevo představují rostliny a hedvábí a kůže živočichy.

Čínský orchestr        
Čínský orchestr má více jak 3000 letou tradici, za dynastie Shang a Zhou měli v orchestru velkou roli perkuse a dechové nástroje, dlouhých citer bylo jen pár. Orchestry v té době hráli jen hudbu yayue, za dynastie Han už hráli i yanyue a přidalo se víc strunných nástrojů, za dynastie Tang měl hlavní palácový orchestr dokonce 1200 hráčů, za Song dynastie se počet nástrojů zreguloval na 200. Moderní orchestry vznikly až kolem roku 1920 díky Jiangnan Sizhu Ensemble, ti převzali strukturu západu a začali hrát podle nového notového zápisu jianpu. V dnešní Číně existuje několik důležitých souborů, které hrají jak tradiční hudbu tak i moderní nebo převzaté kusy (Shanghai Chinese Orchestra, Hong Kong Chinese Orchestra...) a stejně jako původní orchestry i ony mají nezastupitelnou roli. Čínská tradiční hudba byla totiž docela často psaná pro větší soubory.

Čínská opera (xiqu)
Prvotní čínská dramata canjun, ve kterých se i zpívalo a tančilo, vznikly někdy před nebo během vlády dynastie Zhao (319 - 351 n. l.) a bylo to jen několik her, za období Šesti dynastií Číňané vytvořili několik dalších variací tanců a her a opera si začala získávat na popularitě. V 8. století (za dynastie Tang) byla založena Liyuan - akademie hudby, tance a herectví. Za vlády dynastie Song (960 - 1279 n. l.) vznikl nový pohled na operu, která prodělala velký rozvoj, například se přidaly nové postavy (hlavních postav je 12). Během staletí se pak postupně založilo několik velkých oper, ale ta nejvýznamnější Pekingská vznikla až v roce 1790 (nyní je i předním zdrojem informací).
Pro čínskou operu je typická výrazná role kostýmů, barev, líčení a masek. Každá z 12 hlavních postav má předepsaný odlišný šat i make-up, na který se používá 7 barev. Základem je bílá, symbolizuje zlo, vychytralost, faleš a nedůvěru, ukazuje na to, že každý z nás má i své neřesti. Další barvy jsou zelená (správné jednání, síla, sebekontrola), červená (positivní barva, statečnost. loajalita), černá (neutrální barva, urputnost, ale i hrubost), žlutá (ambice, inteligence), modrá (vytrvalost) a růžová (sofistikovanost, chladné myšlení). Všechny postavy jsou líčeny hned několika barvami, to připomíná, že v každém z nás jsou různé vlastnosti. Hudba čínské opery je různorodá tak jako zpěv, od tichých a klidných pasáží až po rychle se střídající emocionálně vypjaté momenty. Orchestry, které hry doprovází můžou být komorní (jen kolem pěti hráčů) až po 20 i 40 členné soubory.

Yayue, yanyue, suyue    
Slovo yayue dříve označovalo kultivovanou hudbu a pojmenování suyue se používalo pro lidovější kousky, ve kterých nebyl pevný řád. Suyue prodělávala v různých částech Číny odlišný vývoj a každý region kladl důraz na jiné nástroje a zpěvy. Zprvu měly yayue i suyue stejný původ, obě vycházely ze šamanských i náboženských písní, yayue se pak ale oddělila a začal v ní platit pevný řád, forma a předepsaný výběr nástrojů a jejich rozmístění v orchestru. K její formě byly přidány tance, původně jich bylo šest (yunmen dajuan, daxian, daqing, daxia, dahu, dawu), ty měly hlavně ceremoniální význam. Yayue se dříve používala k mnohým účelům, jako obřadní i dvorská, civilní i válečná. Rozdíly mezi jednotlivými styly jsou popsány v Knize básní.
Později se yayue rozdělila na dva typy yayue a yanyue. Yayue zůstala hudbou obřadní např. v chrámech zasvěcených Konfuciovi a yanyue se stala tzv. dvorskou hudbou. Pro yayue všeobecně platí, že je její tempo pomalé a je v ní minimum rytmických změn. I yayue obsahuje princip yin a yang, např. yin označovalo malé soubory hráčů, které hrály v budovách, yang byly velké orchestry, které hrály venku. Hudba yayue se bere jako vážná, naproti tomu yanyue je odlehčená, má množství změn rytmiky, harmonií, důrazu a nálad, její řád není tak přísný. Yayue se později dostala za hranice Číny a dala vzniknout hlavním typům hudby v Japonsku, Koreji i Vietnamu, ale o nich v dalších dílech.

Zpět k čínské tradiční hudbě. Její hlavní doménou je vytříbenost a snaha o dokonalost a spojení se se životem kolem nás i nebesy, odkud vzešla. A i když ve 20. století díky různým politickým myšlenkám byly tradiční hudba a její myšlenky sráženy, čínští hudebníci je znovu pozvedli a někteří hledají nové cesty, jak jí předat dál, např. v propojení s jinými žánry. Hledají v ní i nové souvislosti. Ty, o kterých bylo předešlé vyprávění, byly jen tím hlavním, co se čínské tradiční hudby týká. Symbolika, význam, hlubší popis i další historické milníky, o nich by se dalo psát ještě hodně dlouho, proto toto moje povídání, berte spíš jen jako úvod.             

Yayue: https://www.youtube.com/watch?v=paBWJ3pkRmE
Yanyue: https://www.youtube.com/watch?v=-jAoD0ebhFY

https://www.youtube.com/watch?v=5rgNRdbPdtg
https://www.youtube.com/watch?v=BE82Auw6b1U

14
Setkání / Cyklus přednášek o Japonsku
« kdy: 06. Září 2018 - 21:22:42 »
V Náprstkově muzeu v Praze se budou postupně do konce letošního ruku pořádat přednášky na téma Japonsko a jejich zvyky, náboženství atd.
Více informací: http://www.nm.cz/Naprstkovo-muzeum/Akce-NpM/Cyklus-prednasek-o-japonske-kulture.html

15
Off-Topic / Re:Rozloučení
« kdy: 29. Červenec 2018 - 16:51:17 »
Z části, jde i o to, že skutečný život nečeká, nikdy nevíš, kdy bude pozdě, zažila jsem v poslední době dost definitivních ztrát lidí, kteří pro mě znamenali tolik, nesmírně jsem si proto začala vážit skutečných hodnot, rodiny, přátelství, lásky, štěstí a zdraví a opravdové vztahy jsou pro mě mnohem víc než cokoliv na světě a pro tyhle lidi bych tu měla být. Já vím, bylo to asi i unáhlené, ale asi to byl ten pravý signál. Moc děkuji všem a uvidím, kdy se na Aki vrátím.

Stran: [1] 2 3 ... 12