Akihabara.cz


Zobrazit příspěvky

Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.

Příspěvky - matenrou

Stran: [1] 2 3 ... 6
1
Ještě několik příloh.

2
Díl s pořadovým číslem deset bude ve znamení rytmů japonských bubnů taiko (wadaiko). Slovo znamená velký buben a označuje nejen samotný nástroj ale i hru na něj.
Japonci měli své bubny už dříve, ale taiko vznikly až na základě čínských a korejských bubnů, které se do Japonska dostaly v období Kofun (6. století n. l.). Tak jako v pramenech nemůžu opomenout mytologický příběh o jejich vzniku, kdy byla bohyně slunce Amaterasu uzavřená v jeskyni a Ame No Uzume ji osvobodila tím, že dupala na sud od sake, zvuk byl tak mohutný, že pohnul kameny a ty se sesunuly a Amaterasu byla volná. Později se ze sudu vytvořil buben.
Dříve se taiko hojně používalo v armádě a při rituálech, jeho rytmus se pak začal uplatňovat i v divadlech kabuki, gagaku a noh. Dnes se hra na taiko stala dost populární a vznikla celá řada skupin, které vystupují třeba na slavnostech matsuri. Dokonce byla vytvořená hra pro Play Station Taiko: Drum Master (Taiko No Tatsujin).
Taiko jsou oboustranné bubny, což znamená, že blána kryje oba konce. Taiko mají různé velikosti i tvary. Na blánu se používá kůže z krav nebo koní (stáří zvířat je okolo 3 let) a tělo bubnu je z různých druhů dřev. Některé typy taiko jsou vyráběny jen z jednoho kusu dřeva. Většinou jde o takové, které je z více jak 1000 letých stromů. Na každý typ taiko je vhodný jiný druh dřeva.
Pro hru na bubny mají hráči paličky nazývané bachi. Jsou v různých velikostech a vyrábí se hlavně z bílého dubu, bambusu a magnolie.
Taiko se dělí do různých kategorií, záleží na výrobním procesu, jestli se dají ladit i na typu hraní. Hlavní rozdělení je podle konstrukce a to na byo-uchi-daiko, shime-daiko a tsuzumi.
Byo-uchi-daiko jsou bubny, které mají kůži přibitou hřeby byo (na větších bubnech je jich i 300 na každé straně). Vyrábí se z jednoho kusu dřeva, většinou jde o japonskou zelkovu, jírovec maďal a kafrovník. Tyto bubny se nedají dolaďovat.
Shime-daiko se dají později ladit díky tomu, že se kůže napíná pomocí provazů. K výrobě menších se používá zelkova, pro větší cypřiš a dřevo není z jednoho kusu. Tělo má podobnou konstrukci jako sud.
Speciální skupina jsou pak tsuzumi. Mají tvar přesýpacích hodin a také se napínají provazy.
Taiko se třídí i podle použití. Pro divadlo gagaku to jsou gagakki, to jsou menší verze shime-daiko, pak sem patří vysoké bubny dadaiko, které měří kolem 120 cm a tsuri-daiko, což je zavěšený buben. Pro hry noh se používají naguta shime-daiko. V doprovodu pro noh se často hraje na taiko jen rukama. A kabuki nejvíce doprovázejí bubny o-daiko.
Taiko se měří v jednotce shaku (asi 30 cm) a velikost může být od 1 shaku až po 6 shaku.
Největším bubnem je o-daiko, měří i více jak 6 shaku (více jak 200 cm) a váží přes 400 kg. Jsou zapsané i v Guinessově knize rekordů. Patří do skupiny byo-uchi-daiko. Při hře leží horizontálně, bubeníci stojí a bubnují na ně největšími paličkami, někdy i ve dvojici. Do skupiny byo-uchi-daiko patří také chu-daiko (jinak miya, nagado daiko). Jejich velikost je 1,6 - 2,8 shaku (48- 85 cm) a váží kolem 30 kg. Při hře bubeníci stojí. Chu-daiko můžou stát vertikálně nebo horizontálně pro hru ve dvojici.
Shime-daiko jsou menší bubny a najdete pro ně také označení naguata shime-daiko. Patří mezi ně tsukeshime-daiko. Ty mají pět velikostí (zhruba od 1 shaku po 5 shaku). Nejmenší je namitsuke, střední jsou nicho-gakke, sancho-gakke, yoncho-gakke a největší je gocho-gakke. Na shime-daiko se často hraje v sedě a používají se paličky z měkčího dřeva, třeba cypřiše. K této skupině se ještě řadí okedo-daiko (okedo). Ty jsou v několika velikostech, pro svou malou váhu se na ně hraje i tak, že je mají hráči zavěšené na ramenou.
Samotní hudebníci byli dříve pouze muži. Podstupovali tvrdý trénink, někteří i asketický život iki. Učili se a i nyní se učí sestavu kroků a pohybů kata, podobně jako v bojových uměních.
Bubeníci nosí tradiční oblečení- úbor muneate nebo vestu happi, dále pás obi, kalhoty matahiki (donburi), boty tabi, čelenku hachimaki, chrániče zápěstí tekkou a chrániče holení kyahan. Dříve muži nosili jen fundoshi a skupina Kodo tak ještě občas vystupuje.
Existuje mnoho stylů hry, rozhoduje i jednotlivý region, ale nejznámějším je dnes kumi-daiko, který vytvořil v roce 1951 Daihachi Oguchi.
Zvuk bubnů může být doprovázen hrou na shinobue, shakuhachi, činely, popřípadě shamisen a koto.
Pořídit si základní sestavu taiko je nákladná záležitost, jen stojánky a podstavce stojí i 10 000 Kč za kus, kvalitní buben shime-daiko kolem 20 000, chu-daiko i 70 000 a o-daiko  hodně přes 150 000. To už pak cena páru bachi (přibližně 600 Kč) je zanedbatelná položka.
Ale pokud se na jejich hru chcete jen podívat, tak doporučuji animé Aki No Kanade, mangy Kingyo Sou a Wadaiko Girls nebo doramu The Rickshaw Man (Muhoumatsu No Isshou, 1958).
Z hudebních skupin jsou nejznámější Wadaiko Yamato, Kodo a Ondekuza, dále třeba Taikoza a Yuzarakuza a Tao. Taiko jsou zastoupeny i ve skupinách NeM, Hinok-Ya, Shinpu, rockovějších Wagakki Band a CrowXClass a u metalových Musashi. Nejznámější českou skupinou jsou Wadaiko Yosa-Yosa.
O taiko by se dalo napsat mnohem víc, takže těchto několik informací je jen základní shrnutí.

https://www.youtube.com/watch?v=IrKtYtFRZgg   
https://www.youtube.com/watch?v=8zSa6Zz2Zrs
https://www.youtube.com/watch?v=pZO47QxV-iY
https://www.youtube.com/watch?v=fcucbhJ-Orc
     
 

3
Setkání / Snímky Mizoguchi Kenji na MFF v K. Varech
« kdy: 25. Duben 2017 - 13:23:24 »
Podle předběžných informací mají letos organizátoři Mezinárodního filmového festivalu v plánu zařadit do programu prý až deset snímků japonského režiséra Mizoguchi Kenji.

http://www.lidovky.cz/mff-karlovy-vary-restaurovany-obchod-na-korze-i-ceny-pro-loache-a-howarda-1qj-/kultura.aspx?c=A170425_114250_ln_kultura_jto

4
Off-Topic / Veselé Velikonoce
« kdy: 13. Duben 2017 - 15:31:16 »
Přeji Vám všem i Vašim blízkým hezké Velikonoce.
A i když už je třeba neslavíte, tak ať je nějaký ten den volna navíc pohodový, ať už v kruhu rodiny a přátel nebo u oblíbeného animé, mangy nebo doramy.

5
Všeobecná diskuze o Hudbě / Re:Hisaishi Joe v Praze
« kdy: 27. Březen 2017 - 00:47:06 »
Kdybys mi to nenapsal, tak by o tom matenrou vůbec nevěděla..... a stydí se za to.  :D
Ne vážně přehlédnout tuhle událost a přitom Hisaishi Joe není žádná ledajaká osobnost. To je pojem. 
 

6
Setkání / Koncert jihokorejských Jambinai
« kdy: 22. Březen 2017 - 17:24:12 »
Dne 12. 4. 2017 bude v Praze v Paláci Akropolis koncert jihokorejské folk rockové skupiny Jambinai.

Ticketpro:
http://www.ticketpro.cz/jnp/hudba/kluby/2012728-jambinai-jizni-korea-.html
Rachot Production:
http://www.rachot.cz/cz/events/jambinai-0
Facebook Jambinai:
https://cs-cz.facebook.com/jambinaiofficial/


7
Off-Topic / Jaké máte vyzvánění na mobilu?
« kdy: 05. Březen 2017 - 00:35:05 »
Otázka je jednoduchá. Máte na mobilu jako vyzvánění píseň nějaké své oblíbené asijské skupiny či nějaký opening z animé?   

Já mám Huang Di od japonských D.
https://www.youtube.com/watch?v=AFRIhc8k5yU

Ale všimla jsem si, že ne každému se moje vyzvánění zamlouvá.   :D

8
Zase pár dalších obrázků.
Mimoto docela by mě zajímalo, jaký je váš názor na svobodný Tibet, ale moc dobře vím, že na Aki není téma politiky přípustné.

9
Jelikož se jako každý rok blíží den vlajky pro Tibet (10. 3., 10. 3. 1959 bylo povstání tibetského lidu), tak bude tenhle díl speciálem tamní hudby a nemůžu jinak než začít její historií a tak trochu i významem.
O původních obyvatelích tibetské země se mnoho neví a informace se různí, ale jejich hudba prý byla hlavně šamanskými a rituálními písněmi náboženství bönismu. Používali nástroje jako bubínek damaru a píšťaly rkang dung a rkang gling. Kolem 7. a 8. století n. l. se k nim díky Indům začal dostávat buddhismus, kde hudba hraje významnou roli při modlitbách a s novými zpěvy se do Tibetu přinesli i tradiční buddhistické nástroje jako zvonky, činely, rohy i bubny. V té době se začal Tibet navzájem dost ovlivňovat i s Nepálem a Bhútánem (najdete hned několik skoro stejných nástrojů, které se odlišují jen jménem). Původní obyvatelé se ale svých zaříkání nevzdali a tak vznikl zvláštní mix toho všeho. Používali a dodnes používají i typický zpěv, kdy někteří zpěváci (mniši) umí zpívat i 3 noty ve stejnou dobu nebo zpívají naráz 2 odlišnými hlasy, něco jako mužský a ženský. jedná se o druh hrdelních zpěvů khöömi, který je tradiční i v Mongolsku.
Později, ve 13. století, začal být Tibet ovlivňován již zmíněným Mongolskem, protože Mongolové získali nad Tibetem nadvládu. Pak se do Tibetu dostaly i vlivy Číny a tak vznikl svébytný styl- směs obřadných písní s vlastní i lehce převzatou lidovostí, kterou uslyšíte i v moderní hudbě, která se v Tibetu začala objevovat až na konci 20. století a pokud si pustíte jejich nahrávky, na folk alespoň okrajově narazíte. Tibeťané ho totiž ani ve 21. století nezapírají a díky tomu je jejich tvorba neobvyklá a i moderna se od ostatních docela odlišuje.

Nástroje původních obyvatel     
Ty byly vyráběny z lidských kostí. Na píšťaly rkang gling a rkang dung se používá stehenní kost. Později se začaly zdobit dřevem a kovovými dekoracemi (například konec je ve tvaru hlavy mořského tvora makara). Dnes jsou i celokovové. Bubínek damaru je tvořen 2 temenními částmi lidské lebky (většinou ženské a mužské jako harmonie života), které jsou k sobě připevněny vnější částí. Otvory lebek překrývá kůže, spoj pak chrání kovový pásek s úchytem, na pásku jsou 2 provázky s kamínky, ty točením bubínku naráží na kůži. Píšťaly se drží v levé ruce- ruka moudrosti, bubínek v pravé- ruka metody, učení. Dnes se nástroje vyrábí i ze dřeva, ale výroba kostěných prý ještě nevymizela.
https://www.youtube.com/watch?v=LmV8swDIVrc   

Buddhistické nástroje
Patří k nejpočetnější skupině tibetských hudebních nástrojů. Najdete je v nabídce na tolika stránkách, bohužel některé tvrdí, jaké jsou to originály přímo z Tibetu a pak zjistíte, že dost z nich se stejně vyrábí v Nepálu, Indii nebo Číně. Ale zpět. Mniši používají hlavně dechové a bicí nástroje.
Činely se vyrábí hlavně z bronzu a mají často kožené úchyty. Nejznámější jsou menší hodně vypouklé rolmo. Hraje se na ně horizontálně. Další známé jsou malé prstové činely ting shags (ty jsou oproti ostatním často stříbrné), při hře se zavěsí na prst. Třetími jsou dva vetší plošší silnyan a bub (sbub cha). Silnyan je oproti bub menší, při hře se drží vertikálně. Na větší bub se hraje horizontálně (na Wikipedii, mám pocit, to mají obráceně). Udržuje se takzvaný rytmus míru a vody a techniky jsou rotace, tlumení, třáskání a válení.
Z bubnů je známý dhyano. Původem je z oblasti Nepálu. Vyrábí se z jednoho kusu dřeva a obě strany pokrývá kůže (hlavně kozí). Drží se za rukojeť většinou v levé ruce a pravou se pomocí tvarované paličky bubnuje. Dalšími bubny je několik typů nga (cho-e-nga).
Zvonky patří k důležitým nástrojům. Ty malé, které se nazývají dril bu (gshang) se drží v levé ruce, v pravé pak malé žezlo. Zvonky se vyrábí hlavně ze železa a prý symbolizují ženské principy. Nejpoužívanějším gongem je khar-nga. Má střední velikost a svolává se jím k modlitbě. A zpívající misky jsou zvláštností buddhismu. Byly stvořeny někdy kolem 500 př. n. l., měří od 4 palců (kolem 10 cm) po více jak metr. Je jich asi 14 typů, vyrábí se ze zlata, železa, zinku, stříbra, olova a používá se i rtuť. Hraje se na ně tak, že paličkou přejíždíte okraj misky. Její zvuk prý působí na nervovou soustavu a otvírá čakry.
Na rohy se používají buď přírodní materiály nebo bronz a mosaz. Z těch přírodních je to ngeru, roh z rohů vodního buvola. Hodně užívaný je i kar-dung (dung-kar, ran gshog-ma). Jedná se o roh z ulit mořských plžů. Třetím je ga-ling, dříve vyráběný z palisandru, původem z Indie. Má 7 děr vepředu a 1 vzadu.
Druhou skupinou jsou rohy nebo trumpety z kovů. Typické jsou mosazné až 4 metry dlouhé rohy dung chen. Pro svou velikost se dají složit do sebe. Do Tibetu se dostaly někdy v roce 1040, díky buddhistickému mistrovi Atisha. Používají se ke svolávání i při soudních obřadech. Menšími rohy jsou zangs dung a rag dung.
https://www.youtube.com/watch?v=NxRJzllQ48I   
https://www.youtube.com/watch?v=Ku0kIRtJaCU

Folkové nástroje
Třetí skupinou jsou ty nástroje, které s dají označit jako lidové. Patří k nim hlavně himalájské verze čínských nástrojů.
Piwang jsou tibetskou verzí čínských houslí erhu. Vyrábí se z tvrdšího dřeva (tělo občas z rohů yaků), kůže, koňských žíní a hedvábí. Mají 2 velikosti. Větší se používají na západě, menší hlavně na východě. Cena je asi od 4000 Kč.
Gyumang (yangchin) je himalájská verze čínského dulcimeru (cimbálu) yangquin. Má 56 strun a 14 můstků, hraje se na něj tenkými paličkami. V Tibetu se stal populárním ve 14. a 15. století. Jeho jméno je složené ze slov gyuba- struny a mangbo- hodně.
Lim (gling-bu, linguo) jsou bambusové flétny různých velikostí. Nejčastěji mají 6 děr pro prstoklad a hraje se na ně horizontálně.
Nejznámějším nástrojem je hymalájský dramyin (v ostatních zemích jako Nepál atd. dranyen, dramyn, sgrna-snyan nebo tungana). Jedná se o loutnu. Má různý počet strun 4, 5, 6, 7 i více. V Tibetu je to většinou 6. Měří 60-120 cm, je bez pražců a rezonančních otvorů. Bývá vyroben z jednoho kusu dřeva (moruše, Morus Indica), původně i z bambusu. Tělo je kryté kůží (hlavně ovčí), struny jsou z vlny, žíní a nyní i nylonu. Hraje se na něj jako na kytaru a to i trsátkem (ze dřeva, kostí, plastu). Hlava je stočená do tvaru písmene c a v Bhútánu má podobu příšery makara. Celý dramyin zdobí ornamenty typické pro jednotlivé kraje. Poprvé ho popsal Diba Sangije Jiauco za vlády 5. dalajlámy (5. dalajláma byl prvním dalajlámou, který se stal zároveň i světským vládcem Tibetu), ale dramyin má prý více jak 1300 letou historii. Jeho pojmenování vychází ze slova dramyin- krásný melodický zvuk. Našla jsem ho v nabídce na jedné anglické stránce a tam za něj chtěli v přepočtu kolem 100 000 Kč.
Většina tibetských nástrojů je barvena na zeleno, ta symbolizuje přírodu a obnovu, tak jako hlava makara. Ta je původem z hinduismu a je zároveň i symbolem síly a koloběhu vody a života.
https://www.youtube.com/watch?v=ATsJBX2-9Qk 

Jak jsem psala, na fragmenty folku narazíte v mnoha tibetských nahrávkách. Takže bych mohla jmenovat hezkou řádku interpretů nebo skupin a proto jen pár nejznámějších. První z nich je folk rocková Vajara (Namchok), založená v roce 1999. Dost známé jsou i zpěvačky ze skupin Acha Tsendep, Snow Lotus Three Sisters a Khawe Methoil Tsendep, pak folkovější skupiny Neemah, Sanag Band (Black Land Band), Aakama nebo moderní Sontsa. Nejtvrdší skupina, kterou jsem zatím objevila, se jmenuje Tibetan Wolf Band a i jejich tvorba z folku lehce vychází. V Americe působí folk rockoví Melong. Z nejznámějších hudebníků jmenuju Techung se svým projektem Techung (nahrál nějaké skladby pro film Everest z roku 2015 a dvakrát vystoupil v ČR) a Nawang Khechog. Sami Tibeťané mají i svůj původní folkový muzikál The Mystery Of Tibet. Samozřejmě, že se v posledních pár letech tamní hudebníci od folku pomalu začínají vzdalovat a nechávají se ovlivňovat postupy ostatních východoasijských zemí a tak se i u nich pozvolna tvoří i základy čistého popu, rapu a dalších.
Na Tibet jako takový narazíte v animé a mangách jako Tibet Inu Monogatari, lehce v Hetalia a asi i v 3x3 Eyes. Z nejaponské tvorby bych mohla jmenovat komiks Bílý láma a Le Sixieme Dala-lama a dva životopisné komiksy/mangy  o 14. dalajlámovi- Dalai Lama The Soldier Of Peace a The 14th Dalai Lama od Tetsu Saiwai.

Pár modernějších věcí
https://www.youtube.com/watch?v=QNsAjmH6qsI
https://www.youtube.com/watch?v=vr_BvagqbaA
https://www.youtube.com/watch?v=qpY5ilpmul4
https://www.youtube.com/watch?v=UXJ6oMNwScE
https://www.youtube.com/watch?v=ScqJNIgmYh8
https://www.youtube.com/watch?v=BO-n6C2JwcE
https://www.youtube.com/watch?v=qTGYujwsmY4

Facebook profil, kde najdete nejnovější tibetské písně různých žánrů
https://www.facebook.com/TibetanMusicWorld/


       

10
Jako obvykle obrázkový bonus.

11
Díl 8 zaměřím na východoasijské loutny. Loutny všeobecně patří k nástrojům s dlouhou historií. Teoretik Richard Dumbrill ve své studii píše, že ty nejstarší jsou nejspíš ze 3. až 4. tisíciletí př. n. l. a stvořili je v Mezopotámii. Později se dostaly na západ i více na východ do centrální Asie (Persie). Tamní výrobci z nich vytvořili svůj nástroj barbat a nejspíš, podle některých teoretiků, z něj Číňané vyvinuli svou loutnu pipa, ze které následně vycházely i ostatní nejvýchodnější státy (Korea- bipa, Japonsko- biwa a Vietnam- dan ty ba).

Pipa
Pipa má více jak 2000 letou historii, prošla si několika změnami a na mnoha stránkách naleznete obsáhlý životopis, kterým tady nebudu plýtvat místem i časem. Takže jen krátké shrnutí. Jednou z nejstarších verzí byla takzvaná qin pipa. Podobala se spíš banjo. Za vlády Dynastie Tang (618- 907 n. l.) začal mít nástroj hruškový tvar a ke konci této Dynastie se začalo s tvarováním a ohýbáním krku a hlavy. Dříve měl pipa jen pražce na krku, později za Dynastie Ming (1368- 1644 n. l.) se začaly přidávat i pražce na těle a dnes je jich i více jak 30.
Jméno pipa dostal nástroj díky dvěma technikám hraní pi' a pa'. Stalo se tak za Dynastie Han (25- 250 n. l.) díky Xi Liu.
Zadek a krk pipa je často z jediného kusu tvrdého dřeva, který se barví na černo, předek je z paulovnie. Pražců na krku (zvané xiang) je 6 a vyrábí se ze dřeva, slonoviny i nefritu. Pražce na těle se jmenují ping a jsou z bambusu. 4 struny z hedvábí se nazývají zi, zhong, lao a chan (jaro, léto, podzim, zima) a ladí se v A, d, e, a. Na těle jsou odpírány bambusovým můstkem fushou. Pipa měří 3 stopy a 5 palců (zhruba 100 cm). 3 značí nebe, zemi a člověka, 5 je pěticí čínských elementů (země, voda, oheň, vzduch a kov).
Na pipa se hraje prsty, často prstovými trsátky nebo velkým trsátkem a je hned 70 až 80 různých technik.
Pipa patří k hlavním nástrojům a je pevnou součástí čínské klasické hudby, mimoto byla i předním nástrojem konkubín na císařském dvoře.
Na pipa hraje například Vrabčák ve filmu Zakázané království (2008), jeho starší verzi uvidíte ve filmu The Three Kingdoms- Resurrection Of The Dragon (2008) a nesmím zapomenout i na film The Magnificent Trio (1966).
Ze skupin jmenuji především folkovější Viva Girls, Silk String Quartet, 12 Girls Band, White Jade, Red Chamber, Hong Kong Chinese Band, Shanghai Chinese Band, tchajwanské Musou Band, na plastovou verzi hraje členka v Crystal Band a v roce 2016 přibrali folk metaloví Bloody Tyrant do své sestavy hráčku na pipa.
Cena pipa se pohybuje mezi 7 000 až 25 000 Kč. 
https://www.youtube.com/watch?v=SPhaGRqax2o   
https://www.youtube.com/watch?v=zrB5KLyKgNI

Biwa
Pipa se do Japonska dostala ve 2 typech někdy kolem 7. století a Japonci si z nich vytvořili hned několik verzí své loutny biwa. Oproti čínskému nástroji není u biwa krk a zadek jen z jednoho kusu dřeva a nemá pražce na těle. Biwa se postupem času stala v Japonsku dost populární a patří spolu s koto, shamisen a shakuhachi k hlavním nástrojům japonské hudby, např. gagaku. Dokonce ho používali i někteří samurajové ve svém výcviku jako mentální cvičení a biwa se také stala důležitým nástrojem buddhistických mnichů.
Na výrobu biwa se často používá morušovník, kdouloň nebo paulovnie, přičemž zadek, krk i pražce jsou z tvrdšího dřeva než předek. Velikost je i přes 90 cm. Biwa se dělí na zadek (gingetsu), předek (hangetsu), v něm jsou vsazené 2 půlměsíce ze slonoviny. Struny z hedvábí  podpírá můstek (fukuju). Ozvučná přední deska se nazývá fukuban. Na krku (shikakubi) jsou pražce (juu). Krk přechází v hlavu (hanju) s ladícími kolíky (tenju). Hlava je pak zakončená částí kairoubi. Biwa má 4- 5 strun a 4- 5 pražců, záleží na typu biwa. Těch je několik hlavních verzích a odlišuje je ještě i velikost, typ trsátka bachi i jeho použití.
Nejpoužívanější je asi gakubiwa. Ta má 4 struny a 4 pražce a hraje se s malým tenkým trsátkem (často vyrobené ze slonoviny). Pro hraní čínské hudby se používá gogenbiwa. Pro hru na satsumabiwa (4 struny, 4 pražce) se používá největší trsátko (veliké více jak 25 cm). Oblíbená je i chizukenbiwa, ta má buď 4 struny a 4 pražce nebo 5 strun a 5 pražců. U této verze se používá menší trsátko než u satsumabiwa. Další typy jsou heikebiwa (4 struny, 5 pražců), mosebiwa nebo nishikibiwa (5 strun, 5 pražců).
I přes svou popularitu se s biwa až tolik nesetkáte, ale i tak jmenuju například démona Biwa- bokubou z tradičních příběhů Tsukumogami, který má místo hlavy nástroj biwa. V animé seriálu Mononoke na něj hraje ryba Umizatou. Objeví se i v seriálu Samurai Champloo a v podivné hře Shall We Date? Destiny Ninja je postava Biwa Rengoku.
Z hudebníků na něj hraje Osamu Kitajima, Ushi-Waka z metalových Orochi nebo členky folkových Rin'.
https://www.youtube.com/watch?v=VjQK0EP4Kws     
https://www.youtube.com/watch?v=mWlDhsvdoko   

Bipa
Bipa je korejskou verzí pipa, ta se do Koreje dostala za období vlády Dynastie Tang. V korejském období Silla byla velice populární a Korejci si vytvořili hned 2 typy hyang-bipa a dang-bipa.
Hyang-bipa má 5 strun, rovný krk, předek se vyrábí z paulovnie a zadek z ořešáku. Nejdříve měla 5 pražců na těle. Za vlády Dynastie Chosun 10 a moderní i 12.
Dang-bipa má 4 struny, krk prohnutý dozadu a 12 pražců.
Bipa postupem času ztratila na oblíbenosti a až ve 20. století se pomalu začal nástroj více používat a příkladem, kde ho uvidíte, je manhwa Habaek-Eui Shinbu.

Dan Ty Ba     
Dan ty ba je vietnamská verze čínské pipa. Má 4 struny a hrají na něj třeba členky Mat Troi Do nebo Gaio Troi.

12
Počítače / Život bez internetu?!
« kdy: 18. Únor 2017 - 17:37:39 »
Tenhle týden u nás v ČR oslavil internet 25 let od spuštění a otázka se sama nabízí. Dokázali byste si představit svůj život bez internetu?

Já osobně momentálně ne a to nejen kvůli zábavě ale i dalším důležitějším věcem.  :)

13
Všeobecná diskuze o Japonsku / Re:Vývoz a dovoz ohľadom Japonska
« kdy: 16. Únor 2017 - 15:56:05 »
Tohle je z roku 2014
http://atlas.media.mit.edu/en/profile/country/jpn/
a tady máš přehled importu za rok 2016
http://www.tradingeconomics.com/japan/imports
Ale bohužel ty všeobecné přehledy se hledají docela těžko.

14
Všeobecná diskuze o Japonsku / Re:Práce v Japonsku
« kdy: 08. Únor 2017 - 20:57:23 »
Jedna otázka je, jestli to člověk opravdu chce, najde si všechny informace, porovná si pro a proti, dokáže si představit, že tam opravdu bude žít, přizpůsobí se. Prostě ví, do čeho jde a ví, že je to jeho sen a jde si za ním cestou slušného člověka.
Ale druhá otázka, na kterou možná nejdřív nemyslí, je to, že tam nejede na pár týdnů nebo měsíců ale na mnohem delší dobu a že to znamená, že opustí svůj dosavadní život, že se mu může stát, že dřív nebo později zpřetrhá vztahy s někým, koho má v Čechách a i to stojí za uvážení.     

15
Všeobecná diskuze o Japonsku / Re:Práce v Japonsku
« kdy: 08. Únor 2017 - 14:07:08 »
Předstírat jak moc jsi v pohodě a přitom skoro brečet není dobrá role, ale být v situaci, kdy vůbec nevíš, jak na tom jsi nebo kde děláš chybu, je ještě horší. Protože člověk neví, co má změnit a jak se ke všemu postavit. V tomhle mám ráda tu naší českou upřímnost.  :D

Stran: [1] 2 3 ... 6