Japonská (a vesměs asijská) literatura

[Skogen]

Četl někdo něco zajímavého? Teď nemám na mysli mangu, ale opravdu knížku, ovšemže v českém (nebo jiném) překladu...

Já jsem přečetl takřka celého Murakami Harukiho a hned mě uhodila do očí podobnost románu Konec světa & Hard-boiled Wonderland s anime Haibane Renmei, až jsem si našel, že bylo Murakamiho knihou skutečně inspirováno. Jeho styl se mi ohromně líbí, důrazem na vnitřní prožívání bych ho přirovnal k Waltarimu.

Další knihou byl sice zdlouhavý, ale co se týče japonské historie dost zajímavý (jak jsme si přes všechny rozdíly i v detailech podobní!) historický román Taiko Eidži Jošikawy. A tady mě zaujalo, že James Clavell ve svém proslulém románu Šógun (zfilmováno jako Zajatec japonských ostrovů) vlastně využívá třech historických postav oné éry - alespoň si myslím:

Toranaga Joši - Tokugawa Ieasu (zakladatel Eda)
Taiko - Hidejoši Tojotomi (jednoznačně, taiko je jen jeden
Goroda - Oda Nobunaga

No a teď sháním tip na další pěknou japonskou, anebo jinou asijskou knihu, nejlépe v e-formátu

[Remogeus]

no teď jsem před nějakou dobou přečetl v angličtině Heru (v aj: Hell) od Tsutsui Yasutaky a velice doporučuji, pokud máš rád takový ten dark surrealistický styl

[Zíza]

Tak Murakamiho mám taky celého přečteného, teď netrpělivě očekávám IQ84. Pak čtu jeho jmenovce Murakamiho Rjúa - trochu drsnější, ale V polévce miso bylo povedené. Kratší věc od Hirojuki Icukiho Rennjo bych určitě také mohla doporučit. Dále, pokud znáš horor Kruh, tak jeho knižní trojdílnou předlohu od Kodžiho Suzukiho si nenech ujít. Je to mnohem zajímavější a trochu víc vědečtěji pojaté. Z posledních japonských knih, které jsem četla, bych mohla doporučit i Konec stříbrného věku - něco jako Royale Battle, jen s tím rozdílem, že se vraždí důchodci. Ale pokud bys chtěl klasiku, tak zkus něco od Džuničira Tanizakiho (třeba Ti, kteří raději kopřivy), či laureáty Nobelovy ceny - Kenzaburóa Óeho (Soukromá záležitost je vskutku zajímavý počin) a Jasunariho Kawabatu (ačkoliv jeho tvorbu moc nemusím, Sněhová země je skoro povinnost).

Když bych měla zavítat mimo Japonsko, tak do Koreje, kde jsem četla knihu od Hong Sung-hwa První kjú - Možná svým syrovým podáním, které mi připomínalo dokumentární styl, možná svým "děsným" překladem, možná tím, že to znělo jako sám život, možná jen mým zbytečně silný vztahem k ní, musím tuto knihu zařadit mezi své oblíbené. Ačkoliv je to napsané tak, jak je to napsané, pro mě by to tak čtivé, že si připadám pohlcena ještě teď, ačkoliv čtu něco odlišného…

Nedávno také vyšla v překladu Kodžiki - ale to, si myslím, tě bavit nebude. Leda tak začátek, pak je to jen hromada jmen. ;-)

EDIT.: Teď jsem si vzpomněla, od Kawabaty jsem četla Hlas hory - asi to nejlepší, co napsal podle mého skromného mínění. ;-)

[Gurthfin]

Kojiki v preklade... v akom? Tu knihu rozhodne chcem mat. (chcem si urobit zbierku starych pribehov z roznych casti zeme. Napriklad tiez zahanam Prastaru Eddu a ine podobne knihy)

Inak zrovna dnes mi prisla 6. novela Spice and Wolf.. uz sa tesim na 7., ma mat az 400 stran. Skoda ze vychadzaju len 2 knihy za rok.

[Zíza]

...

V českém překladu od Karla Fialy, nakladatelství ExOriente. Snad to pomůže. Je to vybavené i spoustou poznámek a vysvětlivek (těch je tam snad víc než samotného textu :-D).

[Skogen]

Díky za tipy, začnu se shánět

[MorGar]

V českém překladu od Karla Fialy, nakladatelství ExOriente. Snad to pomůže. Je to vybavené i spoustou poznámek a vysvětlivek (těch je tam snad víc než samotného textu :-D).

Kde by se dala sehnat? Pomůžeš, prosím?

[Zíza]

...

Já ji kupovala u Dobrovského. Problém byl, že když vyšla, tak udělali jen pár výtisků, takže by to asi chtělo zajít do knihkupectví a zeptat se. Je možné, že je někde budou mít na nějaké pobočce. Možná zkusit i Luxor. Anebo mrknout sem:

Kód: [Vybrat]

http://www.zbozi.cz/?thru=&q=kod%C5%BEiki

[Xellos]

Když už se tu zmínil Clavell, tak ti od něj mohu vřele doporučit vše. Všechny jeho knihy se týkají Asie (3 Japonska - Šógun, Gaidžin a Král Krysa; 2 Číny - Tchaj-pan a Vznešený dům). A všechny co jsem zatím četl se mi velice líbily, paradox je, že nejvíce právě Tchaj-pan o Číně. 

Jinak k Šógunovi tady máš, kdo je kdo, podle skutečnosti:

Kód: [Vybrat]

http://en.wikipedia.org/wiki/Sh%C5%8Dgun_%28novel%29#Historical_accuracy
Pak tedy jsem ještě četl Musašiho. Také dobrý, lehce vzdělávací (obsahuje plno mouder), i když jsem občas netušil, proč dělá to či ono. 

Dále tu Kodžiki jsem též viděl, i v několika provedení, stačí si projít různá knihkupectví. A co jsem viděl, tak už je i přeložená Edda. 

Tak hodně štěstí při shánění.

[Skogen]

...

Zajímavé (ten odkaz na historické osobnosti v Šógunovi...), nejdřív jsem měl za to, že je to čirá fikce, potom jsem si byl v podstatě jistý těmi třemi hlavními postavami, ale pořád jsem netušil, že autor šel až tak do detailů... Díky.

Až na Vznešený dům jsem od Clavella četl všechno, ono se to díky ukotvení v západní mentalitě čte velice dobře. Proti Číně celkem nic nemám

[Zíza]

Já právě teď čtu druhý díl Šóguna a už od začátku jsem si prostě říkala, že ta souhra událostí nemůže být náhoda, tak jsem během čtení 1. dílu pátrala a byla velmi mile překvapena. Teď to čtu ještě raději, když vím, o co všechno se to opírá. ;-) Až těch pár stovek stránek přečtu, tak se vrhnu na odbornou literaturu. Začala mě zajímat 2. světová v Asii. ;-)

[chill]

Kodžiki už se nebude dát sehnat, já ji sháněla u nás v univerzitní knihovně a to byl jeden z posledních výtisků. Ale je vtipné, jak je tam víc poznámek než samotného textu...

Na beletrii jsme četli naprosto výborný román s názvem Homeless Čúgakusei. To je autobiografický román o klukovi, který jednoho dne prostě přišel o domov a nějak se s tím musel vypořádat. Autor má výborný smysl pro humor, do textu si vkládá takové velmi britsky znějící vtípky. I když spousta z nich bohužel nevyzní dobře, pokud nejsou v japonštině. Doporučuji.
Mj. byl podle knihy natočený i film.

[Madres]

Kodžiki už se nebude dát sehnat, já ji sháněla u nás v univerzitní knihovně a to byl jeden z posledních výtisků. Ale je vtipné, jak je tam víc poznámek než samotného textu...

http://www.martinus.sk/?uItem=124010
http://www.martinus.sk/?uItem=43605

Na nete je stále dostať.

[Remogeus]

Já právě teď čtu druhý díl Šóguna a už od začátku jsem si prostě říkala, že ta souhra událostí nemůže být náhoda, tak jsem během čtení 1. dílu pátrala a byla velmi mile překvapena. Teď to čtu ještě raději, když vím, o co všechno se to opírá. ;-) Až těch pár stovek stránek přečtu, tak se vrhnu na odbornou literaturu. Začala mě zajímat 2. světová v Asii. ;-)

Tak to bych ti doporučil knihu Moje třicetiletá válka od Onody Hiroa - autobiografický příběh japonského vojáka, který nechtěl uvěřit, že 2. světová válka skončila : rozkazy z roku 1944 plnil až do roku 1974
Moc pěkná kniha, kterou jsem přečetl jedním dechem a hlavně je to podle skutečnosti. Ten Onoda byl totiž vycvičen v diverzním boji a v kontrašpionáži a proto nevěřil textům od američanů, že 2. světová skončila
Pak bych ještě doporučil antologii "17 japonských povídek - Hirošima/Nagasaki", kterou sestavil český japanolog Ivan Krouský v roce 1996 - povídky od roku 1945 až po 1978 zaměřené na tyto dvě jaderná města.

[Skogen]

... Začala mě zajímat 2. světová v Asii. ;-)

To je opravdu zajímavé téma. Pokud Japonci nějaký západní národ uznávají, jsou to Němci. Má to své jisté, pro nás temné, souvislosti a nemusí být zrovna nejjednodušší to pobrat

Takže, když se tak nad tím zamyslím, Evropa byla daleko a v zájmové sféře Japonců byla především Indočína s tím, že se o hegemonii snažili odnepaměti, obdobně jako v Evropě Germáni. Proto si japonskou účast ve II. světové asi nemusíme brát nijak zvlášť osobně. Na druhou stranu mám představu, kterou se ovšem nikoho nechci dotknout, že více než hodnotově elastický humanismus a tržní hospodářství Japoncům imponovala právě nacistická ideologie, kodex cti, nadřazenost rasy, určitá navenek zaměřená agresivita. Je dobré být pro Japonce Japoncem, horší už být gaidžinem .

Bylo by velice zajímavé (teoreticky, pro nás jinak už moc ne), co by se stalo, kdyby nacistické Německo zvítězilo na západě a Japonsko na východě. Myslím, že následný střet "dvou kohoutů na jednom hnojišti" by byl zcela nevyhnutelný.

Ať je mi Japonsko vnitřně jakkoliv sympatické, nemůžu se zbavit temného pocitu, že pokud by měli tu možnost (alespoň ještě před padesáti lety), po světovládě by dost nadšeně sáhli... Stejně tak vím, že jako pro cizince by pro mne Japonsko vždy zůstalo otevřeno nanejvýš z poloviny a ani o chlup více.

... Ten Onoda byl totiž vycvičen v diverzním boji a v kontrašpionáži a proto nevěřil textům od američanů, že 2. světová skončila ...

No jo, nepřítel je nepřítel a nikdy se mu moc nevěří